Červenec 2008

Pavouk

18. července 2008 v 10:50 | Triany |  Magická svoření
Mnoho lidí pavouky nemiluje.Tito tvorové jsou hrdiny mnoho pověr.Pavouci smíchaní se sirupem prý zahánějí horečku.Pokud uvidíš pavouka zbíhající se ho po pavučině věští ti to dlouhou cestu.Vstoupit do pavučiny možná není přijemné, ale znamená to že brzy potkáš pravého přítele/přitelkini.Zvláštní pozornost si zaslouží pavouk křižák-tento druh ůdajné přináší nejvetší štěstí.

Déšt

10. července 2008 v 9:05 | Triany |  Tajemno
Dešt je voda přicházející z marků nebe je taky tejmnou věcí jak se tam voda dostala já mám déšt moc ráda a nevadí mi covám??

Draci

7. července 2008 v 18:38 | Triany |  Smutné příběhy
Jako většina bytostí i draci jsou děleni na dobré a zlé. Málokdo mohl proniknout do tajů dračí magie a moudrosti. Nenechte se plést řečmi o tom že draci jsou jako zvířata a nejsou schopni myslet. Ne, tak to vážně není, draci jsou inteligentní a velice chytří tvorové, i když existují výjimky a určité druhy které opravdu jsou spíše zvířata.
Draci jsou známí asi hlavně svojí oblibou lesklých a třpytivých šperků, kovů a kamenů. Je také zmínka o tom že své nejoblíbenější kousky draci očarovávali tak, aby kdyby jim je někdo vzal, náhle onemocněl, nalepila se na něj smůla nebo dokonce se proměnil v draka.
Draci měli také hodně nepřátel např. rytíře, mágy a spousty jiných lidí kteří se jich bály. A tak byli draci přirozeně velmi odolní. Jejich kůže byla velice silná, dokázala odrazit každý šíp (kromě elfských šípů) a také absorbovala neuvěřitelné množství magické energie. Nejméně odolnými částmi jsou oči a někdy i křídla.
Draci mezi sebou, jinými živočichy a s lidmi komunikovali pomocí telepatie. Takto se mezi sebou dorozumívali a dokázali i telepaticky poslat obraz určitých míst, věcí nebo něčeho jiného. Také dokázali nazírat určitou scénu nebo rozhovor. Ale čím dál byli mezi sebou komunikující dál, tím bylo spojení slabší, někdy se stalo že se ztratilo úplně.
Jelikož draci museli často odolávat útokům, vynalezli způsob metamorfózy tedy jak měnit své tělo tak aby bylo podobné strukturou a tvarem okolnímu prostředí. Byli v tom tak pokročilí že na sebe někdy dokázali vzít i lidskou podobu. Také ale měli spoustu jiných věcí užitečných pro válečníky a pro mágy, kvůli nímž byli hromadně vybíjeni. Např. nejvíce ceněna byla jejich kůže která byla velice nejen magicky odolná, jejich jazyk a krev (věřily ve schopnost porozumět řeči zvířat), dále pak jejich zuby a drápy. Z nich se vyráběly hlavně šípy a kopí, které byly jedovaté pro elfy. Dračí šupiny na pancéři měli dar odrazit jakýkoliv šíp či oštěp. Draci byli dříve chápáni jako symbol chaosu a často byli spojováni se silou živlů.

Dnešní Vlkodlak

7. července 2008 v 18:26 | Triany |  Magická svoření
V moderní době se myšlenka vlkodlaků změnila podle potřeb filmového průmyslu a tento termín se začal používat pro úplně jiného tvora, než kterým vlkodlak původně byl, to samé se děje i ve fantasy literatuře (popř. jí inspirovaných RPG hrách) a hororech. Řadí se mezi lykantropy, tedy bytosti, které dokáží měnit svou podobu z lidské do zvířecí a to většinou za zvláštních okolností (buď působením magie, nebo po kousnutí jiným vlkodlakem pravidelně při úplňku).

Vlkodlak je prezentován jako téměř nezranitelný díky regeneraci, působí na něj pouze některé zbraně, nejčastěji stříbro a oheň.

Stejně jako v případě upírů, řada horrorů používá vlkodlaka jako jednoduché monstrum, snažící se bez nějakého specifického cíle pokousat co nejvíce lidí.

Proč?

7. července 2008 v 18:26 | Triany |  Tajemno
Jela v autě . Jela po dálnici . Ona řídila a poslouchala rádio . Jela rychle a myslela na to proč to udělal . Proč se zabil ? . Toužila se s ním opět schledat . Toužila ho opět políbit , ale už to nešlo . Náhle prudce otočila volantem . Narazila do svodidel . Vtom se auto Převrátilo na bok . Zavřela oči a myslela na něho . V rádiu pořád hráli . Auto bylo na boku a v tom do něj narazilo další . pak další a další . Ona nebyla připoutaná . Nemyslela na to co se děje kolem ,ale na to at´ už to zkončí a ona at´ se opět sejde s tím koho měla tak ráda . Na chvíli otevřela oči a uviděla jak sejí auto je na střeše v protisměru . Ze stehna jí tekla krev . Najednou jí do očí začala téci krev také . Poslední věc ,kterou viděla než zavřela oči bylo auto jak se ní řítí auto . Zavřela oči a čekala v tom jí někdo pohladil po tváři . Byl to on !!! Najednou jí políbil a po té jí vytáhl z auta a vedl ji do lesa .Uviděla prudké světlo .On ji pořád vedl dál do lesa a dál .

Lorelei

7. července 2008 v 18:22 | Triany
Lorelei

Vzduch ochladl, už se stmívá
a tiše plyne Rýn,
zář slunce dohořívá
a na hory pad stín.

Na skále sedí panna,
má démantový pás,
je celá ošperkovaná,
češe si tmavý svůj vlas.

Má zlatý hřeben v hlavě,
češe a zpívá si,
zpívá tak dojímavě,
co zpívá, ach, co asi?

Lodník je dojat tím zpěvem,
ten zpěv ho tak ošálí,
že upoután luzným zjevem,
si nevšimne úskalí.

Vír loďku podemílá,
už nahnul se její kraj,
to všecko způsobila
svým zpěvem Lorelei.

Motto

7. července 2008 v 14:13 | Triany
Život je boj... tak se pozabíjejte a já bych s dovolením prošla.
Život je jeden velký boj ale stejně z něj nevyvázneme živí...
Těško se říká pravda do očí, když víš, že by ty oči plakali.
Úmyslem bojovníka je: Pevně sevřít svůj meč a být připraven zemřít...

Láska

6. července 2008 v 19:43 | Triany |  Magie
Láska je jen jednou,každý jí zažije láska je krásná a magická věc stejně jako západ slunce.Láska příde tehdy kdy to mín čekáme ale každý se jednou zamiluje určitě:) i já jsem si myslela že se nikdy nezamiluju a zamilovaná jsem do tet:)).

Minulost

6. července 2008 v 19:40 | Triany |  Tajemno
Každý jí má jinou.Někdo krásnou,někdo zlou.Každý jí prožijeme méme dobré i zlé vzpomínky,těch se nikdy nezbavíme,já chtěla kolikrát na náké věci zapomenout a vím že to jde ale hodně těžko proto radím dělejte dobré věci:-)

Vampire

6. července 2008 v 19:36 | Triany |  Magická svoření

Upíři

Upír je postava, která figuruje v mnoha pověstech a bájích. Bývá často námětem pro filmové či knižní horory. Kde se vlastně tento mýtus vzal? Je to čistý výplod fantazie našich předků, či vznikl na základě faktů, které znali a možná i na vlastní kůži zažili? Pokusme se společně poodhrnout roušku tajemna a vydat se po stopách, které nás možná dovedou až k jádru věci...

Nejdříve bychom si měli ujasnit, jak se vlastně takový upír pozná - čím se vyznačuje. Typické upíří znaky tedy jsou: husté, nad kořenem nosu srostlé obočí, zašpičatělé uši, uhrančivé oči, velmi bledý obličej s ostrými rysy a hlavně dlouhé, ostré zuby, vyčnívající z úst. Z dalších vlastností upíra bychom mohli jmenovat ještě to, že se neodráží v zrcadle, nevrhá stín a sluneční světlo má na něj zhoubný vliv. Proto vstává ze svého hrobu v noci a než se objeví první sluneční paprsky, musí být zpět ve svém úkrytu. Báje dokonce praví, že upír se umí přeměnit v netopýra či vlka a dokáže se protáhnout i tou nejmenší štěrbinou. Toto tvrzení dalo vzniknout jedné vysvětlující teorii, o tom ale až za chvíli. Upír škodil tak, že se zakusoval svými ostrými tesáky do krku oběti, aby prokousl tepnu a mohl sát krev. Upírem se stal člověk, který sám byl upírem pokousán nebo snědl maso z upírem napadeného zvířete. Ale nejen to. Upíry se prý stávali i lidé, kteří byli za svého života čarodějové, zločinci nebo kteří zemřeli nepřirozenou smrtí, například sebevraždou. Věci, kterých se upír bojí a kterými je možné ho zahnat, jsou česnek a dále různé náboženské propriety jako kříž, růženec, svěcená voda či hostie. Zahubit upíra bylo možno několika způsoby, např. zastřelit ho stříbrnou kulkou či - a to byl používanější způsob - otevřít jeho hrob a proklát mu srdce zašpičatělým dřevěným kůlem. Pokud to nepomohlo, přistupovalo se k tvrdším zásahům: ruce mu byly svázány za zády a byla mu odseknuta či ukroucena hlava a jeho ústa byla vycpána česnekem či kamením. Pokud ani toto nepomohlo, bylo nutné celé tělo spálit buď na popravišti, nebo mimo obec někde na kraji lesa a popel tam zahrabat. Tyto procedury musely být vykonávány za dne, protože tehdy byl upír bezbranný. Úkolem zlikvidovat upíra byli zpravidla pověřováni kati. Že tento postup není jen čistě teoretický, dokazují mnohé nálezy upířích pohřebišť, kde jsou kumulována těla s jasnými protivampyrickými zásahy. Zrovna nedávno bylo jedno takové pohřebiště nalezeno v Čelákovicích. Kostry vypadaly následovně: lebky byly odděleny od zbylého skeletu, ruce byly svázány za zády, u některých lebek byly vylomené čelisti. Velice zajímavá je skutečnost, že lebky byly poněkud odlišné velikosti, než je obvyklé, a navíc - v čelistech byly nalezeny i deváté zuby. Je všeobecně známé, jak velkou úctu chovali naši předci k mrtvým, takže je očividné, že k takovýmto zásahům na mrvolách museli mít pádný důvod. Nejvíce zpráv o upírech (či vampýrech, jak chcete) pochází z Balkánu, Maďarska a od starých Slovanů. I slavný hrabě Drakula, který skutečně existoval, žil v této oblasti - v rumunských Karpatech.

Nenávist

6. července 2008 v 19:36 | Triany |  Temnota a Zlo
Už ho přestal bavit život . Byl naplno rozhodnutí to udělat. Vylezl na střechu domu , ve kterém bydlel . Z kapsy u kalhot vytáhl krabičku a otevřel ji . Byli v ní fotky. Byl na nich on a jeho dívka. Pomalu si je prohlížel a na fotky mu z očí začali kapat slzy . Prohlížel si je a až si stčil zpět do kapsi představil si jak by se cítil ted´ kdyby ještě byl s ní . Váhal jestli se má rozloučit . Nerozloučil . Zat´al pěsti a představil si dívku ,která mu ranila srdce. Přál si aby se smažila v pekle za to co mu udělala. Vzpomněl si jak šel do bytu, kde bydlela jeho dívka. Měl klíčky od dvěří takže netukal, odemkl a vešel dovnitř . Uslyšel ženské vzdychání . Otočil se zpět ke dveřím a odešel .Ona ho podváděla . Se slzami v očích došel k domu . At´ se smaší v pekle . Položil dopis na střechu . Pak si to rozmylel strčil si ho do kapsi . Rozeběhnul se a zavšel oči . Pocítil to co ještě nikdi necítil cítil se jako pták . Oči měl pořád zavřené .Najednou pocíti příšernou bolest . Uviděl dívku která k němu přistupuje . Byla to ona . Asi věděla ,že už mu není pomoci proto přistoupila k níěmu a hladila ho po vlasech . "Proč?" zeptala se ."Proč si mi to udělala?" odpověděl a z posledním slovem mu hrud´ klesla . Brečela vedle něj a vytáhla mu krabičku z kapsi . S krabičkou vypadl i dopis . Otevřela krabičku a dívala se na fotky a slzi jí tekly po tváři pak uviděla dopis otevřela ho a četla . Po chvíli se k němu otočila a řekla mu . "Ty blázínku to byla sestra co byla u mě na návštěvě s přítelem já sem byla v obýváku !!!" Naposledy ho políbila . Dlouze a krásně !!!

Ritualy

6. července 2008 v 19:32 | Triany

Rituál ochrany

1) Než dokončíte základní rituál evokace, zastavte se a v duchu před sebou vytvořte mohutný těžký štít. Dejte mu tvar a život silou své vůle.
2) Ozdobte ho symboly, které považujete za projevy ochranných sil. Použít můžete např. obrazy mocných zvířat, symboly spojené s božstvy, pentagramy, kříže,.runy.. vytvoření štítu věnujte tolik času, kolik budete potřebovat.
3)Budete ho nosit stále, dokud se nerozhodnete ho zrušit. Teď vezměte štít do pravé ruky, obraťte se k božstvu a řekněte :
"Požehnaná paní Brid, ochránkyně a bojovnice, jejiž energie vyzařují teplo posvátného ohně, prosím, aby část tvé božské podstaty nyní vstoupila do mého štítu a zůstala v něm, abych tak s tebou vždycky mohl/-a nosit posvátnou ochranu tvé milující péče. Pomoz , aby tento štít odvracel zlo mých nepřátel a jiných, kteří chtějí ublížit fyzicky nebo psychicky. Buď mým štítem a mou silou, mojí útěchou v čase nouze. Obejmi mě svými milujícíma rukama a silou tohoto štítu. Vstup do štítu, prosím tě."
Představte si, že část nekonečné energie božstva vstupuje do vašeho nástroje. Pak vezměte svůj nástroj a držte ho proti štítu, který je před vámi. Nejlepší je zamířit špičkou nástroje k vaší prsní kosti.Vnímejte očima i dalšími smysly, jak energie bohyně vstupuje do vašeho štítu. Váš štít teď svítí a je nabitý energií, která ho obklopuje bílým a zlatým, oslnivým světlem. Potom si představujte jak bude pro vás pracovat, jak bude odrážet zlo a škodlivou energii, s kterou jste se setkali a posílá jí od vás pryč, aniž by vám mohla jakkoliv ublížit..
Potom nezapomeňte poděkovat bohyni za pomoc. Aby štít fungoval opravdu dobře a spolehlivě opakujte tenhle rituál jednou měsíčně.

Rituál sebezasvěcení

Také je ale jednou jisté, že jakmile sebezasvěcením projdete, jste plnohodnotný/ná čaroděj/ka a můžete se účastnit všech rituálů, všech kouzel a také máte právo vystupovat přímo na sabatech v kruhu. Tento rituál byl mnohokrát popsán a lze si ho samozřejmě upravit, ale universální návod zde uvádím k použití: Měl by se samozřejmě provádět při úplňku a nebo na větší čarodějnický svátek - sabat, nebo na Vaše narozeniny.

Je poměrně jednoduchý:
Budete potřebovat:
-svíčku
-vonnou tyčinku
-misku s vodou
-sůl nebo polodrahokam
-místnost, kde můžete být sami a místo na nakreslení pentagramu.
Co potřebujete udělat sami se sebou - celý den jíst jen decentně a pít zelený, nebo bylinkový čaj, celý den nejíst maso! Dát si pořádnou koupel a na samotný rituál, který nezabere ani deset minut se svléci donaha.
Samotný rituál:
Postavte se do pokoje, kde máte klid a třeba puštěnou meditační hudbu. Na zem a nebo kolem sebe postavte všechno, co budete používat, (křídou, mečem, hůlkou) nakreslete pentagram. Tento pentagram na chvíli neopuštějte. Přivolejte si k sobě živly a všechny oblíbené bytosti nebo síly, bohy. Zapalte si svíci, tyčinku, smíchejte vodu se solí a touto svěcenou vodou se potom postupně dotkněte různých částí svého těla a říkejte přitom následující, nebo dle Všeho mínění upravenou formulku:
Žehnám nyní svým očím, ať vidí sílu moudrosti!
Žehnám svému nosu Aby cítil tvou vůni!
Žehnám svým ústům, aby směly vyslovovat tvé jméno!
Žehnám svým rukám, Aby směly léčit!
Žehnám svému srdci Aby smělo cítit tvou nekonečnou lásku!
Žehnám svému podbřišku, Abych dokázal/a plodit v harmonii!
Žehnám svým kolenům Aby má víra nikdy neupadla!
Žehnám svým nohám Abych směl/a chodit v míru
Nebudu nikomu nikdy škodit!
Uznávám zákon trojnosti a uvědomuji si, co teď dělám!
Prohlašuji se právoplatným: Čarodějem/čarodějnicí/Mágem/Léčitelem
A má víra v ... sílu/lásku/přírodu/boha a bohyni/....je silnější než kdykoliv předtím!
Rituál je u konce... Nyní jste zasvěceni. Vítejte ve světě magie

Zaklínadla

6. července 2008 v 19:29 | Triany |  Magie

Zaklínání

Co potřebuješ :
Nejprve si sežen fotku dotyčného potom 1 vlas toho dotyčného a 3 svíčky.
Prostředí :
Bud absolutně klidný/á,v místnosti je tma a nikdo v totéž místnosti-jen ty.
Postup :
Nejprve vem fotku a povlhči ji vlhkým hadříkem tak aby se nerozbyla,
Potom kolem ní rozlož svíceny,tak aby se fotky nedotýkaly.
Uklidni se a pořádně se nadechni.
Pohlť vzduch svíček a vyfoukni jej na fotku,toto proveď 3 krát.
A teď už stačí jen zřetelně a hlasitě naštvaně vyslovit :
IA DUK! IA ANDARRA! IA ZI BATTU BA ALLU!
BALLAGU BEL DIRRIGU BAAGGA KA KANPA!
BEL ZI EXA!
AZZAGBAT! BAZZAGBARRONIOSH!
ZELIG!
Pokud se ti to nepovede pokus se to vyslovit ještě jednou Ale pokud se ti po 3. nepovede kletba spadne na tebe a budeš na věky věkoucí proklet kletbou ANDARRA !!!

Temné rituáli a kouzla

OBRÁCENÍ PRŮBĚHURITUÁLU KRADENÍ DUŠE Z LIDSKÉHO TĚLA
vyvolávání: Slyšte mě, starší z vyšších toků. Starší z nišších toků. Starší ze země sucha. Starší z jezer. Starověkké národy,žehnám vám. Duše, roztřenná,a't se vrátí zpět. Budiš dokončeno. Nechť nádoba nepřirozena je vyprázdněna. Nechť se podstava vrátí původnímu hostiteli.
VODÍCÍ KOUZLO
postup: Soustřeďte se a vyslovte kouzlo.Poté by se mělo oběvit malé zelené světélko, jemuž díte instrukce a ono vás dovede, kam chcete.
>vyvolávání: Aradino, Bohyně ztracených.......cesta je temna,lesy jsou husté. Temnota proniká. Zapřísahám tě, dej mi světlo.

KOUZLO NENÁVISTI

přísady: fotku osoby,jež chcete,aby trpěla

vyvolávání: Zapřísahám Vás při Borabis,při satanis a při Ďáblu. Při tobě, nechť *jméno oběti* a * případně jméno další oběti* srdce zákeřné, jest zlomené. Zapřísahám tě, při královně saracen s ve jménu pekla. Nechť tato fotka zpečetí jeho osud. 6ádná láska,jen nenávist. (spalte fotku)
KOUZLO SPLNĚNÍ VŠECH PŘÁNÍ
postup:sedněte si do kruhu utvořeného z hořících svíček.
vyvolávání: Volám všechny živly světa.Svolávám vás nyní. Vládce nad vnitřním a vnějším světem.Země a moře,ohně a vzduchu. Všechny čtyři živly dejte mi moc, okamžitě splňte mé přání ( přilejte předem připravenou tekutinu z poháru do mísy- pokud se z ní zvedne velký plamen, kouzlo bylo úspěšné)
KOUZLO ODMYSLENÍ
poznámka přísady jsou stejné jako při kouzlu lásky
přísady: kůže, esence růží, krkavčí peří

Vlkodlak

6. července 2008 v 19:27 | Triany |  Magická svoření
Klademe-li si otázku, jak víra ve vlkodlaky vlastně vznikla, záhy zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Vlkodlactví totiž obsahuje velmi výrazné faktory náboženské, sociologické i kriminologické, přičemž každý z nich působil uvnitř tehdejší středověké společnosti velice dlouho. Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působícího procesu, kde hlavní roli sehrávala nevzdělanost, náboženské tmářství a částečně i jisté kultovní historické dědictví, sahající hluboko do minulosti. Už v prehistorickém stádiu vývoje lidských dějin symbolizoval vlk, jinde šakal nebo kojot, smrt. Tehdy si pravěcí lidé, nahánějící zvěř v tlupách, všimli, že stejným způsobem loví kořist i vlci ve smečkách a zpravidla vždycky úspěšně. Právě tady lze vysledovat stopy po rituálech, při nichž lidé doby kamenné navlékali na sebe před lovem vlčí kůže v naději, že jim to pomůže k úspěchu. Někteří dokonce ve vlčích kůžích i lovili. Ta absorbovala lidský pach a bylo tak možné snáze se ke kořisti přiblížit. Vlk se později stával mezi prvobytně pospolnými kmeny i rodovým znamením a byl vzýván jako přírodní božstvo. Koneckonců, v Evropě patřili vlci až do hlubokého středověku k nejrozšířenějším a nejnebezpečnějším šelmám.

Vlk, respektive šakal patřil i k významným božstvům staroegyptské civilizace. Bůh se šakalí hlavou Anúbis byl i zde bohem smrti a podsvětí, jeho vzývání bylo spojeno s kněžskými rituály, připomínajícími pozdější černou magii. Vlk stojí i na počátku římské civilizace. Byla to slavná římská vlčice, která podle staré pověsti odkojila legendární zakladatele Říma, Romula a Rema. I u starých Germánů byl vlk významným atributem boje a války. Lidé vypozorovali, že když tato šelma zaútočí, téměř nikdy se nevzdává. Pozornosti jistě neunikla ani inteligence těchto zvířat, která svou kořist napadají většinou až ve chvíli, kdy si jsou jistá svou převahou.

Vlk, ve spojení s krutostí, násilím a smrtí, tak vždy patřil mezi nejvýznamnější symboly nejstarších náboženských představ lidí. Dalo by se říci, že to byl velice výrazný duchovní archetyp lidské civilizace už v raných etapách jejího vývoje, byť se většinou nejednalo o symboliku právě pozitivní, a u některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi. Nástup křesťanského náboženství však zdaleka neznamenal vymýcení starých pohanských zvyků, tradic a rituálů. Pohanské představy o démonech a tajemných silách přírody dál přetrvávaly a získávaly nový rozměr v alchymii a okultismu. Právě 16. století bylo érou nového vzepjetí magie, díky přechodnému, renesančnímu uvolnění duchovního života feudální společnosti, které přervalo dogmatický úzus dosud asketicky pojímaného křesťanství. Sama církev se zmítala v té době ve vážných problémech, které měly svůj vnější výraz v nástupu protestantského reformismu a věroučných sporech. Proto se hledaly nové cesty, jak proniknout do tajemství lidského bytí, přírody i božích zákonů. Alchymie, magie a další okultní praktiky byly jednou z takových cest, ruku v ruce s rostoucí pověrčivostí.

Bylo by ovšem mylné se domnívat, že církev stála zcela stranou tohoto procesu rostoucího zájmu o tajemno všeho druhu. Svým způsobem se tohoto boomu sama účastnila. Vyhlášením boje s čarodějnictvím v duchu nechvalně proslulého spisu Kladivo na čarodějnice se především katolická církev staví do pozice strážce křesťanské víry. Tento boj je zároveň součástí jejího vlastního boje za nové duchovní sjednocení křesťanstva i obnovou jejích otřesených mocenských pozic a návratu ke stavu, kdy byla jedinou duchovní společenskou silou, kterou sice nikdy být nepřestala, ale ztratila svou dřívější razanci v tvorbě a ovlivňování náboženského života, jenž plynul svou vlastní setrvačností. Vrcholní představitelé kléru věděli, jak mocná je lidská pověrčivost, vždyť i mnozí církevní hodnostáři byli v jejím zajetí a nyní ji hodlali využít ve svůj prospěch. V rámci boje s čarodějnictvím bylo totiž možné se zároveň vypořádat s heretiky, odpadlíky a vůbec se všemi, kdo inklinovali k volnomyšlenkářství, či praktikovali takové způsoby jednání, jež církev považovala vždycky za škodlivé a nežádoucí. Mělo to jednu výhodu. O tom, kdo je kacíř, čaroděj, nebo čarodějnice, měla rozhodovat církev sama. Mohla se tak zbavovat všech svých skutečných i domnělých protivníků. A hysterie, rozpoutaná mezi nevědomými lidmi, jí v tom byla výtečným pomocníkem.
LYKANTROPIE A JEJÍ ODNOŽE

Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců.

Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen.

Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili.

Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný.

Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie…

Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském.

Je zde ale ještě něco, na co bychom neměli zapomínat. Totiž případy skutečné lykantropie, tedy lidí, kteří se stali »vlky« nikoli z důvodu svých zločinných úmyslů, ale kvůli osobním tragédiím, jež je potkaly. Z literatury známe dva nejznámější prototypy - Tarzana a Mauglího. Jde o vzácné případy osob, které skutečně odchovala divočina, a ony tak dočasně ztratily své lidské instinkty. Snad nejproslulejší je ale skutečný případ indických dětí Amaly a Kamaly, nalezených v roce 1920 v džungli, které skutečně odchovali vlci. Tato lidská »vlčata« nikdy nezískala zpět své lidství. Běhala po čtyřech, vrčela, kousala a škrábala a v zajetí se naučila reagovat jenom na určité povely. Pokud by Amala s Kamalou vyrostly v džungli, izolovány od lidí, staly by se možná jednoho dne skutečnými lidskými »vlkodlaky«. Mladší Amala zemřela už po roce zajetí (nebyly jí ještě ani 3 roky - pozn. aut.), mnohem starší Kamala ji přežila ještě o devět let. Zvládla pouze jednoduché práce. Historie zná i další případy »divokých dětí«. V roce 1729 našli podobně zvlčilého chlapce poblíž Hannoveru. Živil se sběrem kořínků, kůrou i drobnými hlodavci a ptáky. Byl převezen do Anglie, kde o něj pečovala církev. Mluvit se nikdy nenaučil. Kdyby nebyl nalezen, měli by v Německu asi o jednoho »vlkodlaka« více. Kolik podobných případů odložených dětí, vychovaných vlky či jinými zvířaty, se asi ve středověku odehrálo? Kolik mentálně zaostalých jedinců vyrostlo v divočině až do dospělosti, aby se z nich posléze stali masoví vrazi a kanibalové? Nebyl nakonec i případ již uváděného Gillese Graniera jen odrazem podobné reality? Propojením mýtických tradic o zbožšťování vlků a skutečné, objektivně existující lykantropie? Zdá se, že to nelze vyloučit…
LYKANTROPIE POHLEDEM VĚDY

Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.

Známé jsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných české šlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky Alžběty Báthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsí lidské krve zachovají krásu a věčné mládí (»velmi netradiční« bylinné koupele čachtické paní představíme v některém z příštích čísel REGENERACE). Tyto, svého druhu extrémní případy přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinků lidské krve rozšířen.

Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví.

Jedno dnes víme jistě. Ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, již pomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenž u jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácené víry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstává trvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženství pro ryze mocenské a antihumánní cíle.

Smrt

6. července 2008 v 19:22 | Triany |  Tajemno
Smrt přichází potichu a tejamně ty staří jí brzo poznají.Smrt je vlastně vysvobození od všech hříchů světa.....

Temná Postava

6. července 2008 v 19:16 | Assassinka |  Temnota a Zlo
Moskomor,je temná postava co nemá v povaze odpouštet.Moskomoři nosí pláště jejich tvář nikdo nikdy neviděl..Když se ti zjeví bude temno a budeš mít pocit jako by se vytratila všechna radost..Chytit moskomora je jako chytat kouř chytat kouř holíma rukama........

Básničky

6. července 2008 v 16:18 | Triany |  Magie
Posete budiž růžemi cesta života tvého ale at nikdy trní necítíš tod je přání srdce mého...
Bud štastná v žitím svém a nemněj chvíle leskné at se slza ve tvém oko nikdy nezaleskne...
Rozdávej lásku a štestí a jednou se to k tobě vrátí.......

Ledový Vítr

6. července 2008 v 16:13 | Triany |  Tajemno
Vítr je tejemná věc co se tě dotýká ale ty ji nevidíš... Bud je jako malý něžný vánek nebo jako divoká vychřice a nebo jako ničící tornádo.Můžeš ho vidět ve světelném ránu i ve temné noci...

Elyonova zemně Temné hory

5. července 2008 v 10:49 | Triany
Elyonova Země: Temné hory
Autor: Patrick Corman
Počet stran: 250
Nakladatelství: Fragment
Rok vydání: 2006
Překlad: Eva Mazůrková
Je to sice na kapitoly, ale trochu to shrnu:
Dvanáctiletá Alexa tráví léto s otcem v Bridwellu. Těší se, že ho prozkoumá. Nejraději chodí do knihovny. Najde tam tajnou chotbu a objeví trestance, chystajícího vzpouru. Setká se s mluvícími zvířaty, která jí řeknou o Sebastiánovi. Sebastián byl tvůrce trestanců, kteří mají vtrhnout do Bridwellu a ovládnout město. Později se zjistí, že Sebastián je předseda Ganesh, kterého potom veverčák Murphy kousne, on spadne a zabije se. Elyonova Země je alespoň v prvním dílu zachráněna.

Legie Nesmrtelných

5. července 2008 v 10:42 | Triany
Obchod:FantasyShop
Typ zboží:Knihy
Stav zboží:Zboží je na skladě!
Žánr:fantasy
Překladatel:kol.
Autor obálky:Petr Willert
Počet stran:496
Provedení:váz.
Nakladatelství:FANTOM Print
Anotace:Skvělá sbírka povídek a novel, které u nás ještě nikdy nebyly publikovány. * Šest povídek bylo napsáno speciálně pro tento výběr. * Opět se podíváte do Feistovy Midkemie, Eriksonova Genabakisu, navštívíte Knaakův DragonRealm. Setkáte se s Žambochovým Koniášem, vědmou Mirenou Ďuro Červenáka či Vimkou Saši Pavelkové. * Richard A. Knaak: Kůže (Vítejte zpět v DragonRealmu...)* Alexandra Pavelková: Přichod zimy (Co způsobí polibek od samotné Smrti...) * William King: Sluhové temného pána (Když se Felix a Gotrek jmenují Goran a Malik...) * Miroslav Žamboch: Na válečné stezce (Koniáš je opět v nesnázích...) * Raymond E. Feist: Kurýr (V Midkemii stále zuří Trhlinová válka...) * Juraj Červenák: Kapka krve (Na běsy z hlubin platí meč a magie...) * Steven Erikson: Zdraví mrtví (Cesta do pekla je dlážděna dobrými skutky...) * Rastislav Weber: Stín a žár (Když bojují lidé se starými bohy...) * Stan Nicholls: Svatokrádež (Zahrávat si s orky se nevyplácí...) * Petra Neomillnerová: Zmetek z temnot (Lidé jsou horší než pekelné bestie...)