Září 2008

Lidová magiie

28. září 2008 v 12:11 | Triany |  Magie
Pod pojmem magie se většinou rozumějí praktiky, jimiž mají být ovládány nadpřirozené síly. Toto slovo je odvozeno od označení perských kněží, což ilustruje skutečnost, že prostředky k tomuto ovládání byly součástí kněžské praxe nejen perského, ale snad i všech ostatních náboženství. Tyto praktiky byly také kněžskou vrstvou uchovávány a pořádány do spekulativních systémů. Tím se magie stala disciplínou teoretického bádání a někteří její příznivci se proto od samotných magických praktik distancují a považují magii spíše za způsob, jak chápat život a svět.
Tato distance je pochopitelná, protože pod vlivem monoteistických náboženství (judaismu, křesťanství a islámu) jsou magické praktiky chápány jako podřadné, ba dokonce heretické a slovo magie tak souzní s čarodějnictvím, vnímaným také jako tajná a podezřelá činnost. Monoteistická náboženství totiž radikálně vystupují proti snaze člověka nadpřirozené síly ovládat. Naproti tomu veškerý zájem člověka soustřeďují na jediného Boha a prosazují pokoru a bázeň před ním. Je tedy přirozené, že v západní civilizaci byla magie vytěsňována do ezoterní oblasti, která zůstává v skrytu a pod povrchem náboženského dění.
Důsledkem tlaku většinové společnosti, ovlivněné monoteistickými náboženstvími, je tak i tradiční dělení na společensky ospravedlnitelnou bílou magii, která má sloužit k prospěchu člověka, a černou magii, která má škodit. Do oblasti bílé magie se řadí různé ochranné magické úkony včetně přípravy talismanů, do oblasti černé magie pak uhranutí, přivolávání smrti, neštěstí nebo nemoci, ale také např. sexuální magie. V současné době, kdy se magie stává společensky přijatelnou, však toto dělení ztrácí smysl.
Magie (ať ve smyslu praktik, nebo životní filozofie) je součástí řady ezoterických směrů a škol a je od ezoterismu prakticky neoddělitelná (např. celou oblast věštění je možno spatřovat také jako jeden z druhů magie, tzv. divinační magii). Podobně nejasná hranice vede i magií samotnou. Přestože je přechod z jednoho typu do druhého neznatelný, má smysl se pokusit magii dělit na "vyšší", badatelskou a experimentální, nazývanou hermetismus, a na "nižší", praktickou a lidovou, označovanou také jako čarodějnictví .
Jako lidovou magii nebo čarodějnictví označujeme tajné provádění magických praktik za konkrétním účelem, např. za účelem uzdravení, nebo naopak přivolání nemoci, zabránění, nebo přivolání smrti, způsobení prospěchu, nebo škody lidem a domácím zvířatům, vzbuzení lásky, získání ochrany před neštěstím, ovlivnění přírodních dějů (např. přivolání deště) apod. Nositelem síly, kterou magie údajně vytváří, může být slovo (např. při uřknutí či prokletí), předmět (např. amulet), jídlo, nápoj, mast apod. Ačkoli je vymezení čarodějnictví proti jiným pojmům nejasné, pokoušíme se ho předchozím odstavcem odlišit od jiných jevů, s nimiž bývá zaměňováno: od lidového léčitelství, které nemusí být magické, od šamanismu, který předpokládá šamanovu iniciační zkušenost ve změněném stavu vědomí, od satanismu, jehož základní charakteristikou je vzdor vůči společnosti, vyjádřený symbolikou satana, a konečně i od badatelské, "vyšší" magie, kterou nazýváme hermetismus a která směřuje k odhalení zákonitostí a nemusí si klást žádný praktický cíl.
Postavení čarodějnictví v západní společnosti bylo vždy nejisté kvůli oficiálnímu zavrhování magie jako takové. V dobách, kdy se společnost cítila oslabena či ohrožena, se čarodějnictví mohlo stát hromosvodem pro uvolnění kolektivního strachu, hněvu či napětí. Tak po kruté zimě a epidemii neštovic v roce 1692 propukla hysterie proti čarodějnictví v Salemu v americkém státě Massachusetts, které padlo za oběť více než dvacet lidí včetně místního faráře.
Represe vůči čarodějnictví však poznamenaly Evropu ještě daleko citelněji než hysterií nesené procesy v Massachusetts, Connecticutu a na dalších místech USA. Není sice možné vystopovat, kdy začaly, ale rozhodujícím impulzem pro rozšíření represí se stalo vydání buly Summis desiderantes affectibus nemravného a zkorumpovaného papeže Innocence VIII. v roce 1484. Na jejím základě sepsali dominikáni Jakob Sprenger († 1495) a Heinrich Krämer (†1505), zvaný Institoris, knihu Malleus Maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Kniha vyšla poprvé roku 1486 a po tomto datu ještě mnohokrát. Sloužila jako návod pro vyhledávání, stíhání, vyšetřování a odsuzování čarodějnictví, z něhož byly v tehdejší výrazně patriarchální společnosti podezírány většinou ženy.
Represivním orgánem, jemuž tento návod sloužil, byla svatá inkvizice (odvozeno od "vyšetřování"), instituce římskokatolické církve ustanovená ve 13. století k zápasu s heretickými skupinami uvnitř křesťanstva a později i s čarodějnictvím i s reformačním hnutím. Výkon inkvizice byl svěřen dominikánskému řádu. Pravidla inkvizice byla pro obviněného krajně nevýhodná a přímo vybízela ke zneužívání: obsahovala povinnost udat podezřelého, umožňovala přijímání anonymních svědectví, neveřejné projednávání bez obhájců obviněného, užívání mučidel atd. Spojení exekutivní a soudní moci způsobilo, že rozhodnutí inkvizitorů podléhala emocím a hysterii. Ačkoli inkviziční praktiky byly kritizovány i ze strany představitelů římskokatolické církve - příkladem je německý jezuita Friedrich Spee von Langenfeld (1591-1635), - inkvizice se udržela až do začátku 19. století. Odhaduje se, že počet obětí čarodějnických procesů mohl dosáhnout až 100 tisíc.
Čarodějnictví a snad i satanismus rozkvetly ve Francii ve druhé polovině 17. století. Nejznámější případy byly spjaty se dvorem francouzského krále Ludvíka XIV. (1643-1715). Ve snaze získat lásku tohoto krále využila Françoise Athénaisová (1641-1707), markýza de Montespan, služeb Catherine Deshayesové, proslavené věštkyně a čarodějnice. Kvůli udržení této lásky se o několik let později markýza obrátila na odpadlého kněze Guibourga, jehož praktiky magické mše a vzývání démonů lze označit za satanistické. Je příznačné, že Catherine Deshayes byla upálena a Guibourg zemřel ve vězení.
Praktiky, které byly až do moderní doby s větším či menším opovržením považovány za čarodějnické, pomohl v západní společnosti uvést na světlo či alespoň do polostínu Gerald Brosseau Gardner (1884-1964), když v padesátých letech minulého století zpopularizoval dílo antropoložky Margarety Murrayové. Teze o čarodějnictví jako pokračování pohanského náboženství, kterou Gardner od Murrayové převzal, podnítila vznik novodobého zájmu o pohanství a jeho programového vyznávání v novopohanských skupinách Wicca.
U nás se v současnosti k čarodějnictví výslovně hlásí manželská dvojice fotografů a publicistů Ariany a Ravena Argoni. Jméno Argoni se pro veřejnost v poslední době stalo reprezentantem čarodějnictví, které je rozšířeno o rity pocházející z nejrůznějších náboženství světa. Ezoterický pohled na svět této dvojice zdůrazňuje harmonii těla a duše a její význam pro zachování zdraví a dlouhověkost. V této harmonii má nezastupitelné místo nahota, přijetí vlastního těla a sex. Tato autorská dvojice proto často hovoří o "sexuální magii", ale "magii sexu" - zdá se - pojímá spíše symbolicky. Některé zveřejněné autoportréty jsou pornografické. Knihy této dvojice prokazují jejich zájem o další obory ezoterismu (tarot, alchymii, energetickou manipulaci) a jejich schopnost tento zájem předat veřejnosti.
Za čarodějnické či magické označují z reklamních důvodů své triky proslavení iluzionisté Uri Geller (* 1946) nebo David Seth Kotkin (* 1956), který vystupuje pod uměleckým jménem David Copperfield. Módní zájem o magii využívá a zároveň i povzbuzuje série knih o Harry Potterovi britské spisovatelky Joanne Kathleen Rowlingové (* 1965).
Jedním z témat lidového čarodějnictví byla ochrana před upíry, tajemnými bytostmi, které se mají živit sáním lidské krve. Do čarodějnictví tyto bytosti přešly pravděpodobně z početného zástupu přírodních démonů, jimiž se vyznačovalo slovanské náboženství. Toto okrajové téma lidové magie, jehož obdoby jsou známy i z mimoevropských náboženských prostředí, se pro svou tajemnost dostalo do okruhu zájmu umělců epochy romantismu. V uměleckých i v poněkud pokleslých ztvárněních se upírům dostalo konstantních atributů, které umožnily zařadit je do ezoterické disciplíny, nazvané vampyrismus.
Víru ve vampýry ve 20. století zpopularizoval irský spisovatel Bram Stoker (1847-1912) románem Dracula (1897). Minulé století pak zaznamenalo několik kriminálních případů, v nichž hrálo hlavní úlohu sání krve (buď domnělé, anebo snad skutečné jako projev psychické nemoci). U nás tématem vampyrismu pokusil zaujmout Petr Štěpán (* 1962), vedoucí hudební skupiny XIII. století a autor spisu Kniha Nosferatu Vampírská bible. Přijatelnost svých teorií zvyšuje tvrzením o možnosti vampýrského sání nejen krve, ale "pouze" životní (tzv. kosmické) energie. Tento hypotetický způsob nazývá "psychickým vampyrismem

O rituální magii

28. září 2008 v 12:11 | Triany |  Magie
Je souhrnem poznatků, který má pomoci navodit a urychlit žádané změny v různých oblastech života. Pomáhá uvolňovat tvořivou mysl a podvědomí. Aby jste se dobře spojili s energií, je vhodné používat co nejvíce symbolů. Aby jste co nejlíp napomohli své vizualizaci můžete využít například barvu, vůni, rostlinu, kameny, sošku, obrázek, přání napsané na pergamenovém papíru. Při rituální práci hraje důležitou roli opakování - 3x, 5x, 7x nebo 9x opakovat zaklínadlo, přání, kouzlo. Čísla 3,5,7,9, mají mystickou moc. Aby magie byla účinná, musíte věřit, že dokážete vyvolat změnu. A aby změny mohly nastat, je tedy nutné uvěřit, že dokážete kouzla praktikovat. Někdo tvrdí, že vykonávat magii sám pro sebe je špatné. Podle mne je to mylná představa. Protože pokud nedokážete využít magii pro sebe, je velmi malá pravděbodobnost, že toho dosáhnete pro ostatní.

Hvězdné války: Klonové války v kinech

28. září 2008 v 9:48 | Assassin
Star Wars: Clone wars
Akční, animovaný, dobrodružný, sci-fi
98 min
od 12 let
Klonové války zuří napříč celou galaxií, a rytíři Jedi se mají co ohánět, aby udrželi vítězství na své straně. Bojuje se však i na frontách diplomatických, a jednou z důležitých postav je vládce podsvětí Jabba Hut (Kevin Michael Richardson). Jeho syn byl unesen hrabětem Dookou (Christopher Lee) a jeho pomocnicí Ventress (Nika Futterman) a je na Anakinovi Skywalkerovi (Matt Lanter) a jeho nové drzé padawance Ahsoce Tano (Ashley Eckstein), aby jej zachránili a získali tak ve válce dalšího mocného spojence. George Lucas a jeho sága Star Wars v mnoha ohledech změnila celou kinematografii. Původní trilogie si našla obrovský počet kultovních vyznavačů po celém světě. Kolik se prodalo vstupenek do kina, figurek hrdinů z filmu, videokazet, později DVDček či umělých světelných mečů se už asi nikdy nedozvíme. Druhá vlna Hvězdných válek, která doplnila zbývající příběhy, sice také vzbudila značnou vlnu zájmu, ovšem hypu původní série zdaleka nedosáhla. A co nová generace, která vyměnila hrané herce a náročné kulisy za rychlejší a levnější počítačem animovanou variantu? Navrátí se snad úspěšností a kvalitou k prvotním třem příběhům? Ani omylem. V podstatě jediné, co zůstává na vysoké "Lucasovské" úrovni je parádní hudba (včetně dnes již klasické "Star Wars znělky") a skvělé zvukové efekty. Dále tu máme celkem hezké efekty grafické, standardně nápadité charaktery, bojové stroje, mimozemšťany. Bohužel se přes to všechno atmosféra "velmi vzdálené galaxie" nějak nedostavuje. Co naplat, že zde potkáváme animovaného Anakina Skywalkera, Obi-Wana Kenobiho a další staré známé, když všichni působí tak ploše až hloupě. Vina v tomto případě padá především na hlavu bezduchých dialogů se spoustou klišé, prokládaných pár pseudovtipnými hláškami droidů. Čestnou výjimku tvoří zábavné "štěkání" Anakina a jeho nové padawanky. Nic světoborného nepřináší ani přímočarý příběh, který si přímo koleduje o přívlastky typu "Star Wars Light", nebo "Hvězdné války pro děti". Ale abychom jenom nehanili, je nutno přiznat, že 98 animovaných minut je tak natřískáno akcí, že divák nemá šanci se nudit. Nechybí ani místy sice trochu nepřehledné, ale efektivní souboje na meče a velké bitvy za účasti těžké bojové techniky. Animace sice nepatří k současné špičce, a i s různými detaily se dalo rozhodně více pohrát, ale vzhledem k tomu, že se jedná o prvotinu Lucasova animátorského studia, můžeme si dovolit být trochu shovívaví (ačkoliv je trochu záhadou, že George Lucas, mistr efektů, podepsaný pod výkonnou produkcí těchto "Hvězdných válek" přece jenom do výsledku trochu více nezasáhl). A co animovaní herci? Jsou přinejmenším netradiční, nelépe vypadá asi Jabba Hutt a jeho roztomilý pulčí potomek, dobře dopadla i padawanka Ahsoka, vražedná Ventress a robůtci R2 a CPO. Naopak mezi nejméně podařené patří "strýček" Obi-Wan a hrabě Dooku, který připomíná Darth Vadera více, než je zdrávo. Reální herci, kteří propůjčili postavičkám své hlasy, odvedli dobré výkony, kterým samozřejmě dominuje Christopher Lee jako hrabě Dooku. Takže krátké shrnutí - pokud patříte ke skalním milovníkům světa George Lucase, měli byste určitě "Klonové války" alespoň "ze studijních důvodů" vidět (ačkoliv vás pravděpodobně napadne něco ve smyslu "jestli je TOHLE nová generace SW, tak nás Síla provázej"). Pokud tomu tak není, máte možnost zajít na celkem dobře udělaný televizní animák, nabouchaný skvělými zvukovými a grafickými efekty, hudbou a akcí - ovšem na úkor scénáře. O nějakém hlubším sdělení, překvapivém rozuzlení, nebo sofistikovaných dialozích si nechte leda zdát. Vám to pokud stačí, o čem diskutovat není.


Pár trailerů :)


Zlatá Magie

28. září 2008 v 8:13 | Triany |  Magie
Runa: Channon, také známá jako Chamon, plachtící orel
Zlatá magie je těžká a hustá, vsává se do země, kde je přitahována kovovými rudami, zejména drahými kovy jako je zlato. Podle některých to vysvětluje přitažlivost zlata pro inteligentní rasy a jejich touhu bojovat a zabíjet se proň. Zlatá magie může být použita k ovládání citů, zejména základních jako chtivost, žádostivost a závist. Ale zlatí čarodějové jsou především alchymisté. Jejich znalost metalurgie a schopnost nalézt (a někdo věří vyrobit) zlato učinila jejich fakultu velmi bohatou. Toto bohatství vyneslo zlatým čarodějům ve Starém světě vysoké postavení a ti často slouží jako rádci šlechticům a králům. Jsou také známí pro své umění vyrábět magické předměty z drahých kovů.

Stříbrná Magie

28. září 2008 v 8:08 | Triany |  Magie
Všeobecně se o stříbrné magii mnoho neví. Zatím co bílá magie i černá magie mají přibližně jasně dané parametry, které je určují a identifikují, stříbrná magie se v porovnání s nimi chová neutrálně.
Stříbrná magie má údajně za vinu jev zvaný lykantropie (přeměnu jedné životní formy do jiné, z pravidla z lidské bytosti do zvířecí), která se dějě právě za úplňku, kdy stříbrná magie měsíce má největší sílu a vyskytuje se v nejčistší formě.
Stříbrná magie má také vliv na magické schopnosti jinak nemagických předmětů. Amulety se dají "dobíjet" v úplňkovém svitu, stejně tak některé rostliny a byliny, potřebné k magickým obřadům je doporučeno, ne-li přímo nařízeno utrhnout za úplňkové noci.
Celkově se má za to, že oproti dvěma ostatním druhům magie (více méně charakterním) je magie měsíce prapůvodní energetickou materií. Čistou, strohou a plně neutrální. Proto ji lze využít ke transformaci v bílou i černou magii, kdy jí mág rituálem vtiskne charakter a účel.
Bylo také zmiňováno spojení mezi vampíry a stříbrnou magií, leč tato doměnka není ničím podložena.
PS:také se nazívá magii mněsíce

Woodoo

28. září 2008 v 8:07 | Triany |  Temnota a Zlo
Sekty provozující černou magii, zabývající se především různými praktikami souvisejícími s ovlivňováním života druhých (láska, náklonnost a další city zajišťované pomocí magie) a na druhé straně ochranou před černou magií protivníků, jejichž významným prvkem je existence zombie (mimochodem, vznik zombie je prováděn podáním tetrodotoxinu z japonské ryby fugu nebo semeny durmanu, takže dojde k omezení duševních schopností, zombie je bez paměti a duševních schopností, má strnulý pohled a poruchy chování) a používání panenky woodoo - zapichováním jehel do těla panenky se navozuje bolest a poruchy v tomtéž místě u očarované osoby

Video PP

27. září 2008 v 19:44 | Assassin
Další video s doprovodem od NightWish :)

Pán Prstenů - trailer

27. září 2008 v 19:31 | Assassin
Je tady krásnej trailer Pána Prstenů.

Pro sny o lásce

27. září 2008 v 9:27 | Triany |  Magie
Potřebuješ: litr červeného vína, které po tři noci bylo v tmavé láhvi zahrabáno v písku, dále 3 lžíce kvalitního medu, 3 lžíce jahodového sirupu (domácího), celou mrkev, 7 plodů šípků (celé), trochu anýzového prášku, asi tak na špičku nože, trochu lihu, trochu máty a zrníčko soli.
Postup: Když už máš všechno připraveno a je po západu slunce, dej tyto věci do hrnce ve výše uvedeném pořadí a vař to přesně 7 minut od chvíle, jakmile odvar začne pěnit. Nakonec odvar dvakrát přeceď.
Toto množství by ti mělo vydržet 5 nocí. Pamatuj ale, že po dvaceti dnech ode dne jeho uvaření ho musíš vylít, zůstene-li ti. Zásadně ho nikomu ani předtím ani po tom nenebízej, protože tento čarovný odvar by druhým sny o lásce nepřinesl.

Hlasování

26. září 2008 v 16:46 | Triany
ahojky Lidi a je tu další hlasování lae ne na mim blogu lae mé kamrádky moje kámoška Míša má hlasování na jejím blogu www.misiweb.blog.cz neříkám at hlasujete pro mně ale budu ráda za každý hlásek jinak ti co pro mně hlásnou at si vyzvednou diplom za hlásek a napíšou koment:) a eště jedou děkujů!

Jka získat simpatie

26. září 2008 v 16:04 | Triany |  Magie
V pátek, když měsíc dorůstá, rozdrťte na prach - muškátový ořech, sušené květy jasmínu, lastury z ústřic a kousek růžového korálu, prášek musí být úplně hladký. Po celou dobu drcení musíte usilovně myslet na jeho účel. Můžete si opakovat nahlas jak má působit. Hotový prášek vložte do malého sáčku, který ušijete z přírodního materiálu ( hedvábí, plátno,..) Barva pytlíčku musí být tyrkysově zelená ( ta symbolizuje přátelství, šarm, ctižádostivost a chtění). Poté půjdete před byt či dům člověka, kterého chcete ovlivnit ve svůj prospěch a nasypete ho na jeho práh tak, aby byl ráno nucen po něm přejít, než půjde z domova. Sáček se zbytkem noste u sebe, dokud se váš záměr nesplní.

New Desingn

23. září 2008 v 7:33 | Triany
Mám zase nový desingn tenhle je ve stylu Darkness minulý byl na mně moc světlý tohle mám smou věrnou kámoškou Halfrien společného jistě víte kdo ji zná že taky střídala desingy asi jsem to od ní chtyla ale umí mooc hezké:) z desingy se obracejte na ní:)ale tento není od Halfrien ale od mé kámošky které je dělá taky moooc super:) najdete jí v mích sB jkao TewezQ:) obě je mám moooc ráda a za všechny desingy co promně udělali mooc děkujů:) a udělám oboum diplom:)) jinak taky jsem skoušela Desingy a kouknětě se na mé omnění na www.rynn.blog.cz a www.amarice.blog.cz a písněte mi jak se mi povedli:)

Vše o blogu

22. září 2008 v 14:31 | Triany
tak tet sem napíšu o čom je náš blog, je scifi a fantasy,o tajmenu píšu jsem hodně tajemných věcí,jinak rubrika magická stvoření je o napdřirozených bytostech,taky je o magii a trochu pánu prstenů a H2O.Spřáteluji se z blogy které jsou o scifi a fantasy,Pánu prstenů,H2O,magii,bojovících a pod.Na mám blogu bývají bkeskovky a hlasování! Rubrika Triany je o mé postavě a taky tam najdete bleskajdy a hlasování ale najde te je taky v rubrice odpadak,tam jsou taky články které budou třeba legrační atd.Jsem ráda za každý komentář který jsem přidáváte jinak všichni mí SB jsou v mích oblíbených stránkách a pokud bych na někoho zapomněla tak at napíše do komentů a já ho tam dám taky udělám brzo článek vyhradně jen pro dotazy k blogu=) a na stížnosti taky tam můžete psát vaše nápady,toje vše tak ztaím.

Tajemství vlkodlaků

21. září 2008 v 12:20 | Triany |  Vlkodlaci
Medicína hledá vysvětlení V 16. a 17. století patřila víra v existenci vlkodlaků k nejrozšířenějším pověrám v Evropě. Stala se dokonce i součástí víry v upíry, kdy byli lidé přesvědčeni o tom, že upír na sebe může brát vlčí podobu. Snadněji pak útočil na svou oběť skokem na hrdlo, aby mohl lépe pít lidskou krev. Problematika vlkodlactví je však mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo… DUCHOVNÍ ARCHETYP MINULOSTI? Klademe-li si otázku, jak víra ve vlkodlaky vlastně vznikla, záhy zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Vlkodlactví totiž obsahuje velmi výrazné faktory náboženské, sociologické i kriminologické, přičemž každý z nich působil uvnitř tehdejší středověké společnosti velice dlouho. Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působícího procesu, kde hlavní roli sehrávala nevzdělanost, náboženské tmářství a částečně i jisté kultovní historické dědictví, sahající hluboko do minulosti. Už v prehistorickém stádiu vývoje lidských dějin symbolizoval vlk, jinde šakal nebo kojot, smrt. Tehdy si pravěcí lidé, nahánějící zvěř v tlupách, všimli, že stejným způsobem loví kořist i vlci ve smečkách a zpravidla vždycky úspěšně. Právě tady lze vysledovat stopy po rituálech, při nichž lidé doby kamenné navlékali na sebe před lovem vlčí kůže v naději, že jim to pomůže k úspěchu. Někteří dokonce ve vlčích kůžích i lovili. Ta absorbovala lidský pach a bylo tak možné snáze se ke kořisti přiblížit. Vlk se později stával mezi prvobytně pospolnými kmeny i rodovým znamením a byl vzýván jako přírodní božstvo. Koneckonců, v Evropě patřili vlci až do hlubokého středověku k nejrozšířenějším a nejnebezpečnějším šelmám. Vlk, respektive šakal patřil i k významným božstvům staroegyptské civilizace. Bůh se šakalí hlavou Anúbis byl i zde bohem smrti a podsvětí, jeho vzývání bylo spojeno s kněžskými rituály, připomínajícími pozdější černou magii. Vlk stojí i na počátku římské civilizace. Byla to slavná římská vlčice, která podle staré pověsti odkojila legendární zakladatele Říma, Romula a Rema. I u starých Germánů byl vlk významným atributem boje a války. Lidé vypozorovali, že když tato šelma zaútočí, téměř nikdy se nevzdává. Pozornosti jistě neunikla ani inteligence těchto zvířat, která svou kořist napadají většinou až ve chvíli, kdy si jsou jistá svou převahou. Vlk, ve spojení s krutostí, násilím a smrtí, tak vždy patřil mezi nejvýznamnější symboly nejstarších náboženských představ lidí. Dalo by se říci, že to byl velice výrazný duchovní archetyp lidské civilizace už v raných etapách jejího vývoje, byť se většinou nejednalo o symboliku právě pozitivní, a u některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi. Nástup křesťanského náboženství však zdaleka neznamenal vymýcení starých pohanských zvyků, tradic a rituálů. Pohanské představy o démonech a tajemných silách přírody dál přetrvávaly a získávaly nový rozměr v alchymii a okultismu. Právě 16. století bylo érou nového vzepjetí magie, díky přechodnému, renesančnímu uvolnění duchovního života feudální společnosti, které přervalo dogmatický úzus dosud asketicky pojímaného křesťanství. Sama církev se zmítala v té době ve vážných problémech, které měly svůj vnější výraz v nástupu protestantského reformismu a věroučných sporech. Proto se hledaly nové cesty, jak proniknout do tajemství lidského bytí, přírody i božích zákonů. Alchymie, magie a další okultní praktiky byly jednou z takových cest, ruku v ruce s rostoucí pověrčivostí. Bylo by ovšem mylné se domnívat, že církev stála zcela stranou tohoto procesu rostoucího zájmu o tajemno všeho druhu. Svým způsobem se tohoto boomu sama účastnila. Vyhlášením boje s čarodějnictvím v duchu nechvalně proslulého spisu Kladivo na čarodějnice se především katolická církev staví do pozice strážce křesťanské víry. Tento boj je zároveň součástí jejího vlastního boje za nové duchovní sjednocení křesťanstva i obnovou jejích otřesených mocenských pozic a návratu ke stavu, kdy byla jedinou duchovní společenskou silou, kterou sice nikdy být nepřestala, ale ztratila svou dřívější razanci v tvorbě a ovlivňování náboženského života, jenž plynul svou vlastní setrvačností. Vrcholní představitelé kléru věděli, jak mocná je lidská pověrčivost, vždyť i mnozí církevní hodnostáři byli v jejím zajetí a nyní ji hodlali využít ve svůj prospěch. V rámci boje s čarodějnictvím bylo totiž možné se zároveň vypořádat s heretiky, odpadlíky a vůbec se všemi, kdo inklinovali k volnomyšlenkářství, či praktikovali takové způsoby jednání, jež církev považovala vždycky za škodlivé a nežádoucí. Mělo to jednu výhodu. O tom, kdo je kacíř, čaroděj, nebo čarodějnice, měla rozhodovat církev sama. Mohla se tak zbavovat všech svých skutečných i domnělých protivníků. A hysterie, rozpoutaná mezi nevědomými lidmi, jí v tom byla výtečným pomocníkem. LYKANTROPIE A JEJÍ ODNOŽE Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců. Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen. Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili. Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný. Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie… Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském. Je zde ale ještě něco, na co bychom neměli zapomínat. Totiž případy skutečné lykantropie, tedy lidí, kteří se stali »vlky« nikoli z důvodu svých zločinných úmyslů, ale kvůli osobním tragédiím, jež je potkaly. Z literatury známe dva nejznámější prototypy - Tarzana a Mauglího. Jde o vzácné případy osob, které skutečně odchovala divočina, a ony tak dočasně ztratily své lidské instinkty. Snad nejproslulejší je ale skutečný případ indických dětí Amaly a Kamaly, nalezených v roce 1920 v džungli, které skutečně odchovali vlci. Tato lidská »vlčata« nikdy nezískala zpět své lidství. Běhala po čtyřech, vrčela, kousala a škrábala a v zajetí se naučila reagovat jenom na určité povely. Pokud by Amala s Kamalou vyrostly v džungli, izolovány od lidí, staly by se možná jednoho dne skutečnými lidskými »vlkodlaky«. Mladší Amala zemřela už po roce zajetí (nebyly jí ještě ani 3 roky - pozn. aut.), mnohem starší Kamala ji přežila ještě o devět let. Zvládla pouze jednoduché práce. Historie zná i další případy »divokých dětí«. V roce 1729 našli podobně zvlčilého chlapce poblíž Hannoveru. Živil se sběrem kořínků, kůrou i drobnými hlodavci a ptáky. Byl převezen do Anglie, kde o něj pečovala církev. Mluvit se nikdy nenaučil. Kdyby nebyl nalezen, měli by v Německu asi o jednoho »vlkodlaka« více. Kolik podobných případů odložených dětí, vychovaných vlky či jinými zvířaty, se asi ve středověku odehrálo? Kolik mentálně zaostalých jedinců vyrostlo v divočině až do dospělosti, aby se z nich posléze stali masoví vrazi a kanibalové? Nebyl nakonec i případ již uváděného Gillese Graniera jen odrazem podobné reality? Propojením mýtických tradic o zbožšťování vlků a skutečné, objektivně existující lykantropie? Zdá se, že to nelze vyloučit… LYKANTROPIE POHLEDEM VĚDY Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli. Známé jsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných české šlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky Alžběty Báthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsí lidské krve zachovají krásu a věčné mládí (»velmi netradiční« bylinné koupele čachtické paní představíme v některém z příštích čísel REGENERACE). Tyto, svého druhu extrémní případy přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinků lidské krve rozšířen. Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví. Jedno dnes víme jistě. Ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, již pomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenž u jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácené víry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstává trvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženství pro ryze mocenské a antihumánní cíle.

Vlkodlaci v legendách

21. září 2008 v 12:19 | Triany |  Vlkodlaci
Zatímco myšlenka proměny vlka v člověka se v lidských mýtech a mytologiích vyskytuje prakticky od počátku mýtů, myšlenka vlkodlaka je relativně nová a pochází až ze středověku. Ze starých mýtů mají nejblíže k pojetí vlkodlaka "iránští dvounozí vlci", kteří se vyskytovali v raných textech zoroastrismu, ale zde se nijak výrazně neprosadili.

Historie a filozofie čarodějnictví

21. září 2008 v 12:18 | Triany |  Magie
Než se dostaneme k tomu,čím čarodějnictví opravdu je, možná bychom se měli poohlédnout zpět,čím bylo.Čarodějnice by si měly uvědomovat své kořeny.Měly by vědět,jak a proč docházelo k jejich pronádledování, kde a kdy se znovu objevily. Zminulosti se můžeme naučit mnohému. Je pravda, že řadě z nás se hostorie zdá suchá a nudná, ale historie čarodějnictví taková zdaleka není! Je velmi živá a plná vzrušení
O historii čarodějnictví byla napsáná spousta knih. Velká většina trpí nedostatky,ale několik nedávno vydaných knoh vypráví tento příběh přesně ....tedy jak jen lze posoudit. Zesnulá dr.Margaret Murrayová studovala čarodějnictví až k jeho začátkůpm před 25 000lety v době kamenné. Viděla je jako víceméně nepřerušenou linii probíhající až do dneška a jako plně organizované náboženství existují v Západní Evropě celá staletí před příchodem křesťanství. Mezi vědci jsou v poslední době velké spory o opodstatnění tvrzení Murrayové. Předložila však několik hmatatelnách důkatů a mnoho materiálu nutícího k zamyšlení. Její teorie pravděpodobného vývoje vztahu náboženství a magie ( spíš než čarodějnictví ) jsou stále uznávané

Runa čarodějů

21. září 2008 v 12:17 | Triany |  Čarodějnictví
Při slavnostních účelech je vhodné zpívat či recitovat tzv. "Runu čarodějů". Osobně si myslím, že by bylo vhodnější používat např. název "Píseň čarodějů", neboť runa je magický symbol, nikoliv píseň. Uvedená slova zpívá celý sbor.
Temná noci, jasná luno, vládcové čtyř stran. Zazni, mocná runo, voláme vás k nám.
Nechť země, voda, vzduch a oheň, proutek, pentakl i meč začnou plnit moji vůli, nechť vyslyší moji řeč.
Šňůry, důtky, vůně, nůž, všechna meče síla, nechť probudí se k životu a dají se do díla.
Královno nebes, královno pekel, rohatý lovče noci, naplňte magicky vůli mou, to vkládám teď do vaší moci.
Při silách země a moře, při moci slunce i luny, nechť zrnka vůle mé vyklíčí vyřčením této runy.
Eko, eko, Azarak, Eko, eko, Zamilak, Eko, eko, Karnajna, Eko, eko, Aradia.

Ma Kheru - slovo pravdy

21. září 2008 v 12:16 | Triany |  Tajemno
Ma Kheru - Slovo Pravdy bylo pojímáno jako nesmírně uznávaný stav bytí ve starém Egyptě. Slovo samotné je těžké přeložit.
Jeho Egyptský hieroglyf vypadá takto:
Čarodějové a čarodějnice, jenž své tradice odvozují už od raných egyptských mysterií i dnes začleňují myšlenku Ma Kheru, Maat, Světa Pravdy či Slova Pravdy do svého života. Jakmile někdo dospěje do stádia Ma Kheru, každé vyřčené slovo se stane doslova skutečností, pravdou. Tohoto stavu lze dosáhnout vyslovením pouze těchto slov, která jsou pravdivá. Velcí Bohové a Bohyně tohoto stavu dosahovali. I my o něj můžeme usilovat.
Tohoto stavu je možné dosáhnout tak, že si budeme dávat veliký pozor na to, abychom říkali jen přesně to, co myslíme. V našem životě to znamená:

"Dávej si pozor na to, co říkáš! Říkej jen to, co myslíš a mysli to, co říkáš!"

Jste odpovědní za to, co říkáte. Pozor především na negativní výroky, jako ,, mě raní mrtvice... já se zblázním... mně je zle... nemám ani korunu... " atd. To jsou negativa namířená proti sobě samému. Dále si dávejte pozor, abyste ve zlosti, napětí, strachu čí jiném duševním hnutí o někom jiném neprohlásili, že je k ničemu... blázen... pitomý... vůl (ty vole)... kachna... říká si o problémy... a tak podobně. Používání negativních výrazů - ať jsou namířeny proti sobě nebo vůči druhým - je v podstatě nižší forma kletby. Tímto se vytvářejí negativní příčiny a následky.
Podle zákona Příčin a Následků se mohou následky automaticky vracet k mluvčímu. I zde platí heslo: ,, Vše se Ti 3x vrátí, dobré i zlé."
Naučte se měnit svá vyjádření. Uvědomujte si co říkáte. Své negativní pocity můžete přetvářet tak, že je vyjádříte trochu jinak: ,, jsem blázen = zdá se mi, že to ode mně nebylo moudré... je škaredý = podle mě není pěkný, nelíbí se mi...." Další možnost je mluvit v minulém čase: ,, byl jsem znechucen... to byl problém...
Co v případě, že něco negativního prohlásíme? Pošleme na něj negativní kletbu ať si ji užije? :o))) V žádném případě. Je tu možnost to vyjmout ze zákona Příčin a Následků. ,, To vylučuji ze zákona nebo to nepustím do zákona, příp. tohle vyjímám ze zákona Příčin a Následků."
Je potřeba to říct bezprostředně po vyřčení negativního výroku. Je možnost to říkat i poté, když uslyšíte, že negativní výrok pronáší někdo jiný. Řekne třeba o Tobě, že jsi blázen (případně o třetí osobě) a Ty hned na to: ,,To vylučuji ze zákona." Tím se chráníte, abyste se nezbláznili.
Vzhledem k tomu, že když jsem řekl nahlas něco o vylučování ze zákona - druhý se v té chvíli na mě podíval jako na blázna - tak jsem se naučil to zkracovat na VZZ (Vylučuji Ze Zákona). Takhle bzučím celý den. :o)
Nezapomeňte, že všechna laskavá a vlídná slova vyjadřující lásku, podporu jsou požehnaná. Jsem dobrem, jenž vstupuje do zákona. Říkejte druhým, že vypadají báječně, že jim úsměv sluší. Sobě říkej, že se cítíš skvěle, že máš vždy všeho dostatek.
Pozitivní slova se k Tobě vrátí!

Mno..

21. září 2008 v 12:15 | Triany
Tak koukám že jsem vám má nová kamarádka Assassin představila dříve jsem byla Assassin já střídala sjem ty jmné Triany a Assassin ale tet toto jmné jsem daal mé kamarádce která mi pomáhá:)

Nový spoluadmin

21. září 2008 v 11:36 | Assassin
Triany si našla nového spoluadmina. No, popravdě řečeno já jsem našla Triany. Ona mě akorát nabídla, že bych s ní tenhe blog mohla mít. Já jsem samozdřejmě souhlasila. Magie mě zajímá. Taky máme rubriku Pána Prstenů, kterého též zbožňuju.
Rozhodně tady budu psát o magii, Pánovi Prstenů a něčem dalším. =)
Jak poznáte, že jsem článek psala já a nebo Triany? Nahoře pod nadpisem bude vždy autor Triany a nebo Assassin. Assassin je moje přezdívka.