Prosinec 2008

Kniha Luciferova

31. prosince 2008 v 9:06 | Triany |  Kniha Luciferova
Římský bůh Lucifer byl nositelem světla, duchem vzduchu, personifikací osvícení. V křesťanské mytologii se stal synonymem zla. Nic jiného se od náboženství, které udržuje svou existenci mlhavými definicemi a falešnými hodnotami, ani čekat nedalo. Nastal čas uvést vše na správnou míru. Falešné moralizování a okultní nesmysly je třeba opravit. Většinu příběhů a her o Ďáblovi, i když jsou třeba zábavné, je nutno označit za zastaralé absurdity, jimiž také skutečně jsou. Bylo řečeno: Pravda osvobodí člověka. Jenže pravda sama o sobě ještě nikoho neosvobodila. Emancipaci ducha mohou přinést pouze POCHYBY. Bez obdivuhodného prvku pochybování by byla brána, jíž prochází pravda, pevně uzavřena a odolávala by bušení třeba tisíce Luciferů. Nepřekvapuje, že Písmo svaté mluví o Vládci pekel jako o otci lží- nádherný příklad převráceného hodnocení osobnosti. Pokud máme uvěřit teologickému obvinění, že Ďábel zosobňuje podvod a lež, pak musíme zákonitě souhlasit, že to byl ON, NIKOLIV BŮH, KDO ZAVEDL VEŠKERÁ DUCHOVNÍ NÁBO ENSTVÍ A NAPSAL BIBLE SVATÉ! Když navazuje jedna pochyba na druhou, bublina, která se nafoukla dlouho hromaděnými falešnými představami, hrozí prasknutím. Pro ty, kteří již začali pochybovat o domnělých pravdách, je tato kniha zjevením. Pak Lucifer povstane. Nyní je čas pochybovat! Bublina lží praská a zvuk, který vydává, je řevem celého světa!


zdroj:www.darkprincess.blog.cz

Film - Smívání

30. prosince 2008 v 19:33 | Triany

Film podle knižní předlohy od Stephenie Meyerové se na plátně kin objeví 21.11.2008 v USA a České Republice
Sedmnáctiletá Isabella "Bella" Swanová (Kriste Stewart) se stěhuje do deštěm zmáčeného městečka Forks,ve státě Washington. Zdá se jí, že na světě neexistuje nudnější místo - až do doby, kdy potká tajemného a velmi pohledného studenta místní školy Edwarda Cullena (Robert Pattison), který obrátí její život vzhůru nohama. Do Bellina příjezdu totiž Edward a celá jeho rodina úspěšně tajili před obyvateli městečka Forks svou dlouhou upírskou historii.
Ale ani teď není nikdo v bezpečí, ani Bella, člověk, který je Edwardovi nejdražší a on by pro ni udělal cokoliv. Do městečka Forks se totiž blíží trio upírů (Victoria, James a Laurent)pro které je Bella pouze kořist.


Láska a Nenávist

30. prosince 2008 v 15:49 | Triany |  Temnota a Zlo
Nemůžeme milovat každého a bylo by směšné si něco takového myslet! Jestliže milujete všechny a vše, ztrácíte přirozenou schopnost výběru a skončíte jako velice špatný soudce charakteru a kvality. Pokud se něco používá příliš volně, ztrácí to svůj skutečný význam. Satanista proto věří, že byste měli hluboce a bez výhrad milovat ty, kteří si vaši lásku zasluhují, a nikdy nenastavovat nepříteli druhou tvář!
Láska patří mezí nejsilnější lidské city; další z nich je nenávist. Nutit se do lásky ke všem bez rozdílu je značně nepřirozené. Jestliže se pokusíte milovat každého, pouze oslabíte city k těm, kteří jsou vaší lásky hodní. Potlačovaná nenávist může vést k mnoha tělesným a duševním onemocněním. Tím, že se naučíte uvolnit nenávist k těm, kteří si ji zasluhují, se očistíte od těchto škodlivých emocí a nebudete ji přenášet na ty, které milujete.

Od začátku světa se ještě nenašlo žádné velké hnutí lásky, které by neskončilo povražděním nespočetného množství lidí, zřejmě proto, aby bylo vidět, jak moc se navzájem milují. Všichni pokrytci, co kdy chodili po Zemi, měli kapsy nadité láskou!

Každý farizejský pánbíčkář se může přetrhnout, když tvrdí, jak miluje své nepřátele, ale když mu provedou něco špatného, utěšuje se, že neujdou Božímu trestu. Místo aby si přiznali, že jsou schopni nenávidět své nepřátele a jednat s nimi jak si zasluhují, tvrdí: Kdo jsem já, abych je káral a modlí se za ně. Proč bychom se měli ponižovat takovými falešnými srovnáními? Satanismus býval synonymem krutosti a brutality. Je tomu tak jen proto, že se lidé bojí podívat pravdě do očí - pravdě, že ne všechny lidské bytosti jsou laskavé a plné lásky. Stačí, aby satanista připustil, že je schopen jak lásky, tak nenávisti, a hned je považován za něco hnusného. Naopak, jelikož dokáže dát průchod své nenávisti v podobě rituálu, je daleko více schopen milovat - tou nejhlubší láskou. Tím, že rozezná a otevřeně přizná lásku i nenávist, kterou cítí, nedochází u něho k záměně obou emocí. Pokud nejste schopni prožít jeden z těchto citů, nedokážete plně procítit ani jeho opak.

Smutné

29. prosince 2008 v 15:50 | Triany |  Smutné příběhy
Seděla sama v zahradě. Poslední teplé paprsky podzimního sluníčka jí hladily po vrásčité tváři. Smutné modré oči upřeně hleděly na javor uprostřed zahrady. Se zármutkem sledovala každý lístek, který se snášel k zemi. Srdce se jí chvělo při pomyšlení na něho. Než odcházel, slíbil jí, že se vrátí, než opadá listí z jejich javoru. Jako listí snášející se k zemi začaly se jí slzy koulet po tvářích. Chladný vítr zesílil. Nevnímala to, jen se děsila okamžiku, kdy na zem dopadne poslední lísteček. "Je chladno babičko měla bys jít dovnitř," vytrhlo ji ze zamyšlení a teplá dlaň se jí opřela o rameno. Mladé děvče jí políbilo na tvář. "Ještě chvilku, broučku, vidíš už jich moc nezbývá." Ukázala na javor, na kterém se v podzimním větru chvělo pár lístečků. Děvče si sedlo vedle ní, položilo si hlavu na stařenčino rameno. Společně sledovali padající listí. Slunko už bylo tak nízko. Po tváři jí stékala poslední slza, poslední, která s sebou nesla smíření. Zavřela oči, cítila studený vítr ve tváři. "Vidíš babičko poslední lístek padá….." podívala se na stařenku a ta jakoby spala. Nespala, vzdala svůj boj s časem. Ve stejnou chvíli, kdy dopadl ten lístek na zem, objevila se tenká linka na obrazovce monitorujícího přístroje. Ticho jednotky intenzivní péče rozrazil nechvalně známý zvuk táhlého pííííp. Byli spolu, splnil slib, který jí dal. Nebyli již v našem světě, ale byli spolu a šťastní.

Náštěvnost

29. prosince 2008 v 15:49 | Triany
Mno tak je tu náštěvnost i když jí sem moc nedávám dneska výmečně jo.Jsem ráda že jsem chodíte a píšete komenty a hlasujete pro mně:-)

Pondeli: 56
Utery: 46
Streda: 25
Ctvrtek: 26
Patek: 24
Sobota: 40
Nedele: 32

mno ujde to...

Moderní Gotic Style

29. prosince 2008 v 14:47 | Triany |  Gotika
Moderní "gothic style" vznikl na začátku 80.let jako část punkové subkultury (která byla sama o sobě odmítnutím většiny společenských hodnot). Pojem "gothic" poprvé použil manažér skupiny Joy Division - Anthony H.Wilson. Další podporou pro "gothic style" byli filmy a hudba. Například film "Vrána" pomohl hodně prosadit tento temný a depresivní životní styl. Časem vzniklo velké množství dalších zajímavých gotických filmů a množství gotických kapel, např.(CRADLE OF FILTH, MORTIIS, MY DYING BRIDE, THEATRE OF TRAGEDY………..) Od 80.let se "gothic style" příliš nezměnil, přibylo pár hudebních těles a obohatila se i móda. Přibylo více latexu a obojků na krku. "Gothic style" je často svázán s fetišismem, guma, latex, velmi odvážné a erotické oblečení. Potlačení pohlavnosti, (muži v sukních, korzetech a s nalakovanými nehty - ženy v těsných kožených kalhotech a ověšené řetězy. V každém městě se snad dnes najde skupinka gotiků.
"Gothic is live!"
"Co je to gothic?"
Gothic ve své zjednodušené formě je subkultura. Skupina lidí, kteří se cítí dobře ve společnosti podobně orientovaných lidí. Neexistuje však žádná specifická věc, která definuje čím se člověk stává gotikem. Snad jen oblibou "mnohdy závislostí" na černém "temném" oblečení. Lidé v gotické scéně mají odlišné názory na hudbu, jsou různého náboženství, mají rozličná zaměstnání, zájmy a módní vkus. Ale přesto je cosi spojuje. Někteří jsou melancholičtí, citliví a křehcí. Jiní mohou být arogantní, přímočaří a tvrdí ve svých názorech a přesvědčení. Avšak čemu vlastně věří a co vyznávají? Někteří lpí na své temné image, jiní se prostě jen dobře baví.
"Proč jsou lidé gothic?"
Většina gotiků se stává gotiky, protože se cítí být "nebo skutečně jsou" odlišní od ostatních. Chtějí žít podle svého vlastního rozhodnutí a mnohdy se nemohou zařadit do "normální" společnosti. Gotici mají svobodnou mysl a neakceptují morální pravidla "stádní" společnosti. Gotici však rádi naslouchají ostatním a potom si vytvářejí vlastní názor. Gotici se také především, proto, že nejsou právě nejsnadněji přijímáni okolím, pro svůj styl oblékání a projevu, rádi shlukují do skupin - "gothic párty". Tato síla, vyplývající ze shromažďování podobně smýšlejících osobností, má dobrý efekt pro obě strany, pro individualitu gotiků i okolní společnost. Mezi gotiky panuje velice přátelská atmosféra, protože jsou jeden druhému oporou a necítí se vedle podobně zaměřených jedinců, tolik odsunutí od společnosti. Utvářejí si tak vlastní menšinovou společnost gotiků.
"Gothic pověry?"
V současnosti existuje mnoho podob "gothic style" a mnoho pověr gotikům přisuzovaným. Vypadá to tak, že každý gotik si vysvětluje pojem "gothic" podle svého a společnost si vysvětluje "gothic styl", také podle svého. Kolik gotiků tolik definicí "gothic style". Kolik lidí tolik názorů. Někdo tvrdí, že se gotici podobají svým stylem oblékání. Jiní tvrdí, že "gothic style" drží pohromadě hudební styl, který gotici poslouchají. Jeden tvrdí, že gotici jsou satanisté, druhý, že jde jen o exhibicionisty a pozéry. Avšak všechny tyhle pověry jsou naprosto neplatné. Jeden gotik se Vám může utlouct po hudební skupině 13.století a druhý se jde při produkci této hudby raději vyzvracet.
"Jaký druh lidí je nejčastěji v "gothic style"?
Není žádné spojitosti ani podobnosti v tom, kdo se stane gotikem. V "gothic style" najdete vysokoškoláky, doktory a právníky, techniky a montéry, podnikatele i prodavače, číšníky i elektrotechniky. Také věk nehraje v "gothic style" žádnou roli. Potkal jsem mladé gotiky jenž ráno vstávají do školy i dospělé ženy a muže, kteří postávají ve svých černých róbách u baru se sklenkou vína v ruce a naslouchají temnému soundu na "gothic party".
"O čem je "gothic style"?
O tajemnu, magii a sexualitě. Ženy jsou extravagantně oblečeny. Hovoří se o vampyrismu, magii, okultismu, mysticismu. Často se "gothic styl" dotýká sexuální magie. Sex na hřbitově může být za úplňku úžasným zážitkem. Víra v nadpřirozeno a tajemno. Osvobozená a volná mysl. Přirozenost, živočišnost a divokost. "Gothic style" je plný vzrušujících a tajemných témat a zážitků.
"Jak se stát gotikem?"
Podle mého, buď gotikem jste a nebo nejste. I když je jistě spousta zdánlivých gotiků, kteří se jednoduše oblečou do černé, nalíčí se podle toho co na "gothic párty" letí a jsou IN. Nevím zda je to skutečně to pravé. Asi ne, ale sám z vlastní zkušenosti znám většinu takových. Mrkněte se na www.teenage.cz , je to těmito pseudogotiky zamořená oblast. A bohužel i na některých pražských "gothic párty" nenajdete nic než partičku černě oblečených lidiček.

www.darkprincess.blog.cz

Dopis na rozloučenou

28. prosince 2008 v 12:02 | Triany |  Smutné příběhy
Na studenou podlahu z dlaždic bílých jako sníh dopadají jednotlivé kusy oblečení. Ta černá hromádka látky, co jindy halí bělostnou kůži, teď nehybně leží, jako by zkameněla. Tiché krůčky se rozezní místností. Najednou je ticho. Dvě chodidla stojí na ledové zemi bez hnutí. Zrcadlo na stěně odráží obraz mladé dívky. Malá a drobná, tak moc zranitelná jako malé štěně. Pobledlá tvář co odráží smutkem poznamenanou realitu. Sundala si sponu z vlasů a hedvábné pramínky se jí rozeběhli dolů po zádech. Dívala se na sebe, jako by hledala něco co dávno zmizelo z její tváře. Její pohled už nebyl čistý, byl plný slz. Nenašla nic. Jen smutek a zlobu.
Odsunula prosklené dveře sprchového koutu a vstoupila dovnitř. Se zaklapnutím dveří pustila horkou vodu. Nechala kapky ať stékají po jejím těle stejně jako slzy po jejím obličeji. Schoulila se do klubíčka a jen tak tam ležela. Bičována kapkami vody, sužovaná smutkem ze ztráty. Ztratila svůj největší dar. Dávala ho vše a nikdy za něj nic nechtěla. Pak přišel ON a ona ho chtěla dávat jen jemu. Vzal si ho od ní, ale navždy. Odešel sním do říše stínů odkud není návratu.

Nevěděla jestli to jsou kapky či slzy co jí ulpěly na řasách. Vypnula vodu a zabalila se do ručníku. Teplá měkká osuška jí připomínala jeho náruč. Když procházela ztichlým bytem, pořád cítila jeho vůni co nestačila vyprchat.Na stole ležela jeho krabička cigaret, u postele se povalovalo tričko, ve dřezu hrnek od kávy z kterého rád pil a na nočním stolku jeho fotografie. Připadalo jí, že by se měl každou chvíli vrátit a bytem by se rozezněl jejich rozhovor, plný lásky vtípků a přátelství. Nepřijde už nikdy.

Otevřela jeho skříň. Z oblečení ještě nevyprchal ten parfém co nosil. Tvář se jí zkřivila smutkem a vzlyky se odrážely od stěn. Vztekle začala vyhazovat jeho věci na podlahu. Zuřila. Nenáviděla ty kteří za to můžou, že odešel.Nenáviděla jeho, že jí nevzal sebou. Padla na zem a pěstí tloukla do podlahy. Křičela, plakala, mlčela a prosila. Chtěla ho nazpět. Nevrátí se. Všimla si bílého papíru mezi jeho věcmi. Prohlédla si ho a začala číst:

"Milá Silvie.
Vím, že mi nezbývá moc času. Až najdeš tenhle dopis už tady nebudu.Musíš teď být silná. Ty jsi drahoušku. Jsi ta nejsilnější a nejúžasnější žena na světě.Budeš toho muset hodně zažít. Musíš se podívat na pyramidy, jet se potápět někam do tichomoří, jet na horské dráze a mít spoustu dětí. Vím že se ti zdá, že to nebudeš moci udělat, ale já věřím, že to zvládneš. Musíš to udělat za nás oba. Splň mi takhle všechny mé sny. Prosím miláčku.
Miluji tě. Navždy tvůj Michal.
P.S. Vracím ti tvůj dar. Já si ho uchovám ve svém srdci. Teď už je jen tvůj."

Několik hodin ležela na zemi a přemýšlela o jeho slovech. Chvíli plakala a chvíli mlčela. Když se konečně zvedla a došla k zrcadlu, viděla ženu, co dostala ten nejkrásnější dar od člověka, kterého milovala a miluje. Vrátil jí dar co potřebuje k životu. Zašeptala "Děkuji." Usmála se…….

Kledby

28. prosince 2008 v 12:01 | Triany |  Temnota a Zlo


Kletby III. kategorie jsou ty s kterými se setkáváme nejčastěji v běžném životě. Věty se smyslu já si nic nepamatuji, mám smůlu, blázen jeden. Jsou pomalé, ale zato velice účinné kletby. Proklínáte se jimi sami skoro každý den nebo proklínáte své známé, aniž byste si to uvědomovali.
Takové kletby se dají zrušit změnou příčiny a následků. A jako prevenci je dobré používat pozitivní myšlení...
Neproklínejte se...
S kletbami II. kategorie je to o trochu složitější. Je to cílená kletba s úmyslem poškodit nebo ublížit druhému.Věty ve smyslu proklínám tě, ať máš smůlu v životě... nebo přeji si ať zemřeš... nebo pokud tuto zprávu nepošleš 7 lidem, čeká tě celý rok bez sexu... :o) apod. Většinou mají emocionální podtext. Vztek nebo strach dodává kletbě na její síle a účinnosti. Některé jsou podmíněné časově (omezené na určitou dobu), jiné zase úkonem (kletby majitelů diamantů...). Existují různé amulety, které vás budou chránit, jsou různé ochranné magické obřady a rituály na zrušení kletby II. kategorie. Pokud znáte přesnou proklínací formuli, pak se dá velice jednoduše zrušit, změnit její následek nebo vrátit zpět proklínači.
Tak tohle už bývá práce opravdového mága, čaroděje, černokněžníka...
V životě jich je velice málo, kletba na objednávku od černého mága také není zrovna zadarmo. Je to v podstatě kletba II. kategorie, ale má tzv. háček neboli pojistku. Projevuje se to tak, že v případě pokusu o zrušení prokletí se může zdvojnásobit její účinek nebo odeklínač na sebe přijme část toho prokletí, event. ho poškodí jiným způsobem (zblázní se :o))) Některé háčky mohou zasáhnout karmu. Ne vždy je správné tu kletbu zrušit. Někdy se může stát, že si ji dotyčný opravdu zaslouží a má ho něco naučit...
Bez znalosti proklínací formule je velice problematické zrušit tuto kletbu a vůbec nedoporučuji se o to pokoušet pokud nebudeme znát důkladně příčiny a následky kletby...

zdroj:www.darkprincess.blog.cz

Satanická magie

26. prosince 2008 v 16:45 | Triany |  Temnota a Zlo
Prvním faktorem při provádění rituálu je touha, přání, též známé jako motivace, pokušení nebo citové přesvědčení. Pokud po výsledku opravdu netoužíte, neměli byste se pokoušet obřad provádět.
Nemůžete získat praxi v čarování, čaroděj muže provádět triky, jako třeba pohybovat neživými předměty, pouze v případe, že cítí silnou emoční potřebu, aby se tak stalo. Je pravda, že pokud si přeje získat moc tím, že udělá magickými výkony dojem na ostatní, musí předložit hmatatelný důkaz svých schopností. Satanská koncepce magie nicméně nehledá uspokojení v prokazování magických dovedností.

Satanista provádí rituál, aby dosáhl naplnění svých tužeb, a nikdy by neztrácel čas ani sílu vůle na něco tak zbytečného, jako je třeba skutálení tužky se stolu pomocí kouzla apod. Množství energie, potřebné k levitaci čajového šálku by postačilo k vsugerování nějaké myšlenky skupině lidí vzdálených půl světa, aby jednali v souladu s vaší vůlí. Satanista ví, že i kdyby se vám podařilo dostat šálek do vzduchu, stejně by se našel někdo, kdo by to považoval za trik. Když satanista chce, aby předměty pluly vzduchem, používá zrcadel, drátu nebo jiných pomůcek, a šetří si sílu pro zvětšování vlastní moci a bohatství. Všechna nadaná média a mystici pravé cesty se zavázanýma očima a zapečetěnými obálkami praktikují cistou a aplikovanou jevištní magii, a každý přiměřeně zručný eskamotér ze zábavního parku nebo kabaretu by dokázal jejich výkony napodobit - i když by možná chyběly svatouškovské duchovní podtóny.

Malé dítě zjišťuje, že když si něco dostatečně intenzivně přeje, většinou toho dosáhne. To dává smysl, chtění je příznakem touhy, zatímco modlitba je provázena zlou předtuchou. Písmo svaté touhu pokřivilo a udělalo z ní chtíč, chamtivost a lakotu. Buďte jako děti a nepotlačujte touhu, jinak ztratíte kontakt s hlavním prvkem potřebným k provádění magie. Nechtě se uvést v pokušení a vezmete si to, co vás pokouší, kdykoliv je to jen možné!

B. Načasování

Pro každou úspěšnou situaci je jednou z nejdůležitějších podmínek správné načasování. Zvolení správného času rozhoduje o úspěchu či neúspěchu magického rituálu ještě daleko vetší měrou. Nejvhodnější chvíle pro seslání kletby či kouzla, očarování nebo zaříkávání je tehdy, kdy je objekt ve stavu největší receptivity. Vnímavost k vůli čaroděje je nejvyšší, když je příjemce co možná nejpasivnější. Bez ohledu na sílu své vůle, je samozřejmě hodně pasivní, když spí. Tyto chvíle jsou proto nejvhodnější dobou k vyslání vaší magické energie.

Existují určitá období spánkového cyklu, kdy je spáč vnímavější k vnějším vlivům. Člověk, který je normálně unaven po celodenní práci. bude spát jako pařez, dokud si tělo a mozek neodpočinou. Období hlubokého spánku trvá obvykle od čtyř do šesti hodin, pak je vystřídáno obdobím snění, které trvá dvě až tři hodiny, eventuelně až do probuzení. Právě v období snění je mozek nejvnímavější k okolním či nevědomým vlivům.

Předpokládejme, že čaroděj hodlá vyslat kletbu na někoho, kdo chodí obvykle spát v 11 hodin večer a vstává v sedm ráno. Nejvhodnější doba k provedení rituálu je tedy kolem páté hodiny ranní čili dvě hodiny před probuzením.

Je třeba zdůraznit, že čaroděj musí v tu chvíli být na vrcholu sil, neboť při provádění rituálu slouží jako vysílač. Podle tradice jsou čarodějnice a čarodějové noční tvorové, což je zcela pochopitelné. Chceme-li vyslat myšlenkovou energii na nic netušícího spáče, neexistuje lepší rozvrh dne! Kdyby tak lidé věděli, jaké myšlenky jsou jim ve spánku vkládány do hlavy! Ve stavu snění se rodí značná část budoucnosti. Při probuzení se zjevují velké myšlenky a mozek, který si je v bdělém stavu zapamatuje, vymyslí mnohé další. Ale ten, kdo se řídí myšlenkami, o nichž nic neví, je záměrně veden do situací, které se budou později vysvětlovat jako osud, vůle boží nebo neštěstí.

Každý z nás má během dne období, kdy je schopen přijímat čarodějovu vůli. V těchto chvílích denního snění, nudy, nebo když se čas vleče, jsme nejvíce ovlivnitelní.

Je-li objektem vašeho zaříkávání žena, nezapomínejte na význam menstruačního cyklu. Kdyby člověk během svého neuspokojivého vývoje zcela neotupěl, poznal by, stejně jako čtyrnohá zvířata, kdy je samice sexuálně nejvnímavější. Lidský nos, i když není poničen levnými opiáty, není normálně vybaven, aby zachytil výmluvné erotické pachy. I kdyby však člověk měl takovou schopnost olfakce, hledaná osoba by ho nejspíše svedla se stopy použitím značného množství parfému, který překryje a oslabí pohoršivé pachy, nebo by účinnými deodoranty vypátrání zcela znemožnila.

Pres tyto nepříznivé okolnosti je muž stále podvědomě schopen rozpoznat změny v chemii ženského těla, a podle toho je buď přitahován nebo odpuzován. Umožňuje to smyslový vjem čichové povahy. Vědomé užití těchto schopností bychom si nejlépe procvičili, kdybychom se vrátili zpět do stadia čtyrnohých zvírat, což ovšem tem, kdo mají slabý žaludek muže zavánět lykantropií (Schopnost nabývat vlčí podoby pomocí magie - pozn.překl.). Nicméně existuje snadnější cesta: proste si zjistit přesný menstruační cyklus ženy, kterou jste si vyhlédli jako objekt. Průměrná žena je sexuálně nejpřístupnější těsně před a po periodě. Čaroděj proto považuje čas spánku v těchto dnech za nejvhodnější období pro vštepování myšlenek nebo motivace sexuální povahy.

Čarodějnice mají k dispozici daleko vetší časové rozpětí, kdy mohou vysílat svá kouzla na žádoucího muže. Sexuální puzení je u mužů daleko stálejší než u žen (přestože je mnoho žen, které se vyznačují stejnou či dokonce vetší sexuální touhou), proto není přesné načasování na den tak důležité. Každý muž, který neztratil veškerou sexuální energii, je pro šikovnou čarodějnici snadnou kořistí. Období po jarní rovnodennosti je u muže nabito sexuální vitalitou a on sám se v souladu s tím i projevuje, čarodějnice tedy musí sáhnout k silnějším prostředkům, aby se nezahleděl jinam.

Na ustrašenou otázku Copak proti čárům není žádná obrana? je třeba odpovědět takto: Ano, je. Nesmíte nikdy spát, oddávat se dennímu snění, musíte pořád myslet na něco důležitého a nikdy nesmíte mít otevřenou mysl. Pak budete chráněni proti magickým silám.

C. Představivost

Dospívající chlapec, který pečlivě vyrývá do kůry stromu srdce s iniciálami svými a své milované, chlapeček, který si celé hodiny kreslí elegantní automobily, malé děvčátko, které chová potrhanou a omlácenou panenku a myslí si, že je to krásné děťátko - tito nadaní čarodějové a čarodějky, přirození kouzelníci, používají magický prvek známý jako představivost, na němž závisí úspěch každého rituálu.

Děti, které se nestarají, jestli mají výtvarné nadání nebo jiné tvůrčí schopnosti, sledují své cíle s pomocí výtvoru své fantazie. Zato civilizovaní dospělí lidé jsou ke svým tvůrčím projevům daleko kritičtější. Primitivní čaroděj klidně muže při svých magických obřadech úspěšně použít figurku z bláta nebo hrubou kresbu. PRO NĚJ je podoba přesně taková, jaká má být.

Vše, co slouží k vystupňování vzrušení v průběhu rituálu, přispívá k jeho úspěchu. Jakákoli kresba, malba, socha, literární projev, fotografie, součást oděvu, vůně, zvuk, hudba, scénka či vymyšlená situace, kterou lze vtělit do obřadu, čaroději poslouží.

Obrazy a symboly jsou mnemotechnickou pomůckou, jež šetří intelekt, fungující náhražkou za něco reálného. S představami lze manipulovat, je možné je vyvolat, obměňovat a vytvářet, vše podle čarodějovy vůle, produkt imaginace se stává vzorcem, vedoucím ke skutečnosti.

Pokud si chcete užít sexuálních radovánek s tím, koho jste si zvolili, pak jako integrální součást obřadu musíte situaci, po níž toužíte, vytvořit na papíre, plátně, psaným slovem, atd., a přitom co nejvíc přehánět.

Pokud máte hmotná přání, musíte upřeně hledět na obrazy věcí, které chcete - obklopte se vůněmi a zvuky, které tyto předměty vyvolávají - vytvořte magnet, který situaci nebo věc, po které toužíte, přitáhne!

Abyste si pojistili zničení nepřátel, musíte zničit jejich podoby! Musí být zastřeleni, ubodáni, otráveni, upáleni, rozdrceni, utopeni či roztrháni co nejpřesvědčivějším a nejsugestivnějším způsobem! Není těžké pochopit, proč náboženství pravé cesty hledí s takovou nelibostí na modly. Spodobnění užívané čarodějem je fungující mechanismus vedoucí k hmotné skutečnosti, která je přímým protikladem esoterické spirituality.

Jistý Rek, který se vyznal v magii, kdysi zatoužil po žene, která by uspokojila veškeré jeho touhy. Byl tak posedlý nemožností nalézt předmět svých snů, že začal takové překrásné stvoření sám vytvářet. Když dílo dokončil, tak opravdově a neodvolatelně se do ženy, již stvořil, zamiloval, že už nebyla z kamene, ale měla lidské tělo, byla živá a teplá. Mágovi Pygmaliónovi se tak dostalo nejvyššího z magických dobrodiní a krásná Galatea byla jeho.

D. Nasměrování

Jednou z nejvíce přehlížených okolností při provozování magie je nahromadění síly a její následné nasměrování k uspokojivému výsledku.

Adepti čarodějnictví obvykle vykonají rituál a pak s hroznou úzkostí cekají na první známky úspěchu. Přestože jsou odhodlaní a cílevědomí, mohli by stejně dobře padnout na kolena a dát se do modlení, protože úzkost, kterou cítí při očekávání kýžených výsledku, likviduje každou reálnou šanci na úspěch. Navíc není jisté, jestli se jim s takovým postojem podaří nashromáždit dostatek energie potřebné k rádnému provedení obřadu.

Pokud si na situaci, na níž má být založen váš rituál, budete stěžovat nebo o ní budete pořád mluvit, můžete si být jisti, že příliš rozptýlíte a rozředíte to, co má být rituálně nasměrovanou silou. Jakmile vznikla touha dostatečně silná, aby bylo možno sáhnout po magických silách, je třeba podniknout vše, aby se tato přání symbolicky ventilovala PŘI PROVÁDĚNÍ RITUÁLU - NE před ním nebo po něm!

Smyslem rituálu je osvobodit čaroděje od myšlenek, jež by ho nakonec zničily, kdyby se jimi stále zabýval. Přemítání, denní snění a neustálé spekulování spaluje emoční energii, kterou je jinak možno soustředit a dynamicky použít, nemluvě o skutečnosti, že stravující úzkost snižuje i normální produktivitu.

Čarodějnice, jež vysílá kouzla mezi dlouhým vysedáváním u telefonu, když ceká, že jí vytoužený milenec zavolá; strádající čaroděj, který přivolává Satanovo požehnání, a pak ceká jako na jehlách, až přijde šek; muž, sklíčený nespravedlností, která se mu stala, proklel svého nepřítele a s protaženým obličejem a čelem plným vrásek se těžce plahočí dál - to jsou příklady špatně směrované emoční energie.

Není divu, že se čaroděj cesty ctnosti obává odplaty za seslání zlého kouzla! Vysílající, pronásledovaný pocity viny, si muže být odplatou jist - postará se o ni právě jeho špatné svědomí!

E. Faktor rovnováhy

S faktorem rovnováhy je třeba počítat při provádění rituální magie, týkající se spíše rituálu touhy a soucitu než sesílání kleteb. Představuje sice malou, ale mimořádně důležitou součást rituálu.

Schopnost uvědomení a úplného poznání tohoto faktoru si osvojí pouze málo čarodějnic a čarodějů. Jde zkrátka o to, rozpoznat typ člověka a situace tak, abyste s použitím magie dosáhli co nejsnáze co nejlepších výsledku. Poznání mezí vlastních možností vyžaduje zvláštní druh introspekce, která muže čaroději připadat nemožná, mnohdy ale muže rozhodovat o úspěchu či neúspěchu.

Pokud vaše pokusy dosáhnout svého cíle pomocí vetší či menší magie neustále selhávají, zamyslete se nad těmito věcmi: nestali jste se obětí nesprávně orientovaného, zbytnělého ega, jež vás přimělo, že jste zatoužili po něčem nebo po někom, aniž by existovala reálná šance, že toho dosáhnete? Nejste jako nenadány člověk bez hudebního sluchu, který se pomocí magie pokouší dosáhnout, aby všichni obdivovali jeho nemuzikální hlas? Nejste pouze obyčejná, nepřitažlivá čarodějnice, která má velké nohy, nos jako bramboru, nafouklé ego a navrch ještě těžkou akné, a která vysílá kouzla, aby polapila fešáckou filmovou hvězdu? Nejste jen primitivní, neohrabaný a oplzlý pobuda s vyžranými zuby, který touží po smyslné mladé striptérce? Je-li tomu tak, naučte se pracovat s faktorem rovnováhy, jinak se musíte rovnou smířit s věcnými prohrami!
Schopnost přizpůsobit touhy svým možnostem je velký dar. Jen málo lidí si dokáže uvědomit, že pokud nejsou schopni získat maximum, platí přísloví lepší něco nežli nic. Chronický ztroskotanec je člověk, který i když má prázdné kapsy, odmítne s úšklebkem šanci vydělat padesát tisíc, protože to není rovnou milión.

Jednou z největších zbraní čaroděje je poznání sebe sama, svého nadání, schopností, fyzické přitažlivosti a nedostatku, atd. Zároveň dobře ví, kdy a kde a na koho co použít! Člověk, který nemá co nabídnout, a předstupuje před úspěšného muže s grandiózní radou a příslibem bohatství se podobá bleše, která šplhá slonovi po noze a chce ho znásilnit!

Ctižádostivá čarodějnice, která klame sebe samu a myslí si, že dostatečné mocné kouzlo musí být, pres magickou nerovnováhu, vždy úspěšné, zapomíná najedno základní pravidlo: MAGIE JE JAKO PŘÍRODA SAMA, K DOSA ENÍ ÚSPĚCHU V MAGII JE TŘEBA PRACOVAT V SOULADU S PŘÍRODOU, NE PROTI NÍ.

Pomník samotnému ďáblu

23. prosince 2008 v 11:50 | Triany |  Temnota a Zlo
Leží ve Španělském Madridu a nazývá se "Padlý Anděl".Pomník patří "Satanovi".Postavil ji Ricardo Bellver a dokončil ji v roce 1874.
Tato socha je sám "Satan"který byl právě svržen z nebe.Je to jediná socha na světě ,která náleží Ďáblovi.

Tři druhy satanského ritualu

23. prosince 2008 v 11:49 | Triany |  Temnota a Zlo
TŘI DRUHY SATANSKÉHO RITUÁLU

Praxe satanské magie zahrnuje tři druhy obřadu. Každý z nich odpovídá jinému základnímu typu emočního vzrušení. První z nich můžeme nazvat sexuálním rituálem.

Sexuální rituál se vlastně shoduje s tím, co se obvykle nazývá kouzlo lásky. Smysl tohoto rituálu spočívá ve vyvolání odezvy v člověku, po němž toužíte, event. přivolání partnera, který by naplnil vaše sexuální touhy. Pokud nemáte dostatečně silnou představu určitého člověka či typu, aby dokázala vyvolat přímé sexuální vzrušení vrcholící orgasmem, vaše konání se nesetká s úspěchem. Důvod je prostý: i kdyby byl rituál úspěšný, bylo by vám to k ničemu, když nedokážete využít příležitosti, protože nejste dost vzrušení. Není totiž těžké zaměnit kouzlení motivované postranními úmysly s očarováním, jež má uspokojit vaše sexuální touhy.

Pokud se čarování zaměřené k vlastnímu prospěchu spojuje s obřadnou magií, patří buď k rituálům soucitným nebo destrukčním, případně k oběma typům. Jestliže něco chcete nebo potřebujete tak zoufale, že jste z toho smutní a trápíte se, a přitom můžete svého cíle dosáhnout pomocí cáru a kouzel, aniž byste někomu ublížili, pak muže vaši moc zvýšit soucitný rituál. Pokud si přejete po zásluze očarovat nebo lapit obět, s níž máte své plány, použijete destrukční rituál. Tohoto rozdělení je třeba dodržovat, protože kdybyste k dosažení kýženého cíle zvolili nevhodný rituál, mohlo by vám to způsobit značně komplikované problémy.

Jako dobrý příklad muže posloužit dívka, kterou neustále obtěžuje neodbytný nápadník. Pokud mu nezavdala žádnou příčinu, mela by si uvědomit, že jde o psychického upíra, a klidně ho nechat hrát masochistickou roli. Jestliže ho ale lehkovážně sváděla, vzbudila jeho naděje a pak se diví, že je předmětem vytrvalé sexuální touhy, muže poděkovat jen sama sobě. Takové jednání je pouze "přifukováním" ega a je dáno naučeným popíráním ega, které si pak vynucuje takové triky. Satanistka má ego dostatečně silné, aby využívala čáry jen pro vlastní sexuální uspokojení nebo k získání moci či úspěchu v nějaké oblasti.

Druhý typ rituálu se týká soucitu. Rituál soucitu nebo citovosti je prováděn s úmyslem pomoci jiným, případně sobě. Tímto rituálem lze ovlivnit například zdraví, rodinné štěstí, podnikání, hmotné a vědecké úspěchy apod. Tento druh obřadu by bylo možno považoval za ryzí dobročinnost, máme-li na paměti, že s dobročinností se má začínat doma.

Třetí motivační silou je destrukce. Jde o obřad, jehož použití je vyvoláno vztekem, nevolí, pohrdáním, opovržením nebo čirou nenávistí. Je známý jako očarování, kletba nebo ničivé kouzlo,

Jednou z nejrozšířenějších mylných představ o praktikách rituální magie je, že člověk musí nejdříve věřit v její moc, aby mu mohla uškodit nebo ho zničit. Nic není dál od pravdy. Největší posměváčci byli vždy nejvhodnějšími obětmi škodlivých kouzel. Důvod je děsivě prostý. Když příslušník primitivního kmene zjistí, že na něj nepřítel seslal kletbu, první, co udělá, bude, že poběží za nejbližším šamanem či kouzelníkem. Stále si uvědomuje ohrožení a přítomnost zla, a víra v moc kletby je tak silná, že podnikne vše, aby ji zlomil. Pomocí soucitné magie pak muže bojovat s jakýmkoliv zlem, jež se mu postaví do cesty. Takový člověk si dává pozor na každý krok, a raději nic neriskuje.

Osvícený člověk, který o podobných pověrách nechce ani slyšet, naopak zatlačí instinktivní strach z kletby do podvědomí, a tím si pěstuje pozoruhodně destruktivní sílu, která se s každým dalším neštěstím ještě násobí. Kdykoliv ho potká nový nezdar, nevěřící přirozeně automaticky popře jakoukoli souvislost s kletbou, zvláště v jeho případe. Toto důrazné vědomé popření účinnosti kletby je její hlavní složkou, zaručující úspěch, protože čaroděj navodí situaci, v níž jsou neštěstí či nehoda velmi pravděpodobné. V mnoha případech obět popírá, že by magie mohla jakkoliv ovlivnit její život a někdy tuto možnost nepřipustí ani na smrtelném loži - ale čaroděj je naprosto spokojen, pokud se dostaví očekávané výsledky. Je třeba připomenout, že pokud jsou výsledky vašeho konání v souladu s vaší vůlí, je úplně jedno, jestli mu někdo přikládá význam nebo ne. Superlogik vždy dokáže vysvětlit spojitost mezi magickým rituálem a konečným výsledkem jako dílo náhody.

Ať už má magie konstruktivní nebo destruktivní cíl, její úspěch závisí na receptivitě osoby, která je předmětem požehnání nebo kletby. V případe sexuálního nebo soucitného rituálu pomáhá, pokud příjemce v magii věří; obět uřknutí nebo kletby je snadnější zničit, pokud v magii NEVĚŘÍ! Jestliže si člověk uvědomuje význam strachu, potřebuje prostředky a způsoby, aby se proti němu mohl bránit. Nikdo není vševědoucí, a dokud existuje nejistota, bude existovat i obava z neznáma, které v sobe zahrnuje potenciálně nebezpečné síly. Právě tento přirozený strach z neznáma, blízký příbuzný fascinace neznámem, tlačí logicky založeného člověka k rozumovým vysvětlením. Vědce vede k objevům zřejmě právě jeho schopnost úžasu. Je smutné, že ten, kdo se považuje za logika, je často poslední, kdo chápe podstatu rituální magie.

Když hluboká víra a vroucí nadšení dokáží, že se na tele objeví rány, jaké údajně utrpěl Kristus, říká se tomu stigmata. Tyto rány se objeví následkem soucitu, vypjatého až k výraznému emočnímu extrému. Proč bychom tedy měli pochybovat o ničivých důsledcích mezních stavu strachu a hrůzy? Takzvaní démoni mají teoreticky moc roztrhat tělo na kusy; stejně tak hrst dávno zrezivělých hřebíku dokáže v člověku přesvědčeném, že visí na kříži Kalvárie, vyvolat extázi, až z něj kape krev.

A proto se nikdy nepokoušejte přesvědčit skeptika, na něhož byste chtěli seslat kletbu. Nechtě ho, ať se pošklebuje. Kdybyste ho poučovali, zmenšíte tím své šance na úspěch. Když se bude vysmívat vaší magii, vlídné mu naslouchejte s pocitem jistoty, že jeho dny budou naplněny zmatkem. Jestliže je skutečně hoden opovržení, pak z milosti Satanovy možná dokonce zemře - s posměškem na rtech!
//

černá mše

23. prosince 2008 v 11:48 | Triany |  Temnota a Zlo
Žádný jiný atribut nebyl tolik spojován se satanismem jako černá mše. Tvrzení, že nejrouhavější ze všech náboženských obřadů není nic jiného než literární výmysl, je samozřejmé třeba upřesnit - ale nic nemůže být blíž pravdě, než toto tvrzení.

Rozšířená představa o černé mši je asi taková: exkomunikovaný kněz stojí před oltářem, tvořeným nahou ženou s široce roztaženýma nohama a rukama a rozevřenou vagínou. V každé ruce drží černou svíci vyrobenou z tuku nepokřtěných dětí, na břiše má kalich naplněný močí prostitutky (nebo krví). Nad oltářem visí obrácený kříž. Trojúhelníkové hostie z mouky smíšené s námelem nebo z načerněného turínu jsou jedna za druhou žehnány tak, že je kněz střídavě vkládá dovnitř a opět vyjímá ze stydkých pysků ženy-oltáře. Po invokaci Satana a rozličných démonů prý následuje množství modliteb a žalmů, zpívaných pozpátku nebo prokládaných obscenitami...přičemž vše je provozováno v ochranném pentagramu, narýsovaném na podlaze. Pokud se Ďábel zjeví, má obvykle podobu chtivého muže s černou kozlí hlavou.

Pak následuje všehochuť bičování, pálení modlitebních knih, cunnilingu, felace a všeobecné líbání zadku - vše za doprovodu oplzlého přednesu z Bible svaté a hlasitého plivání hlenu na kříž. Pokud se naskytne možnost zavraždit během rituálu malé děcko, tím lépe; jak jistě každý ví, je to oblíbená zábava satanistů!

Pokud ve vás toto líčení vyvolává odpor, je snadné pochopit, proč zprávy o černé mši úspěšně pomáhají církvi udržet její oddané ovečky.

ádný slušný člověk, když slyší o takovém rouhání se nemůže nepřidat na stranu inkvizitorů. Církevní propagandisté odvedli dobrou práci, když svého času uvědomovali veřejnost o odporných kacířských skutcích pohanů, katarů, bogomilů, templářů a dalších, které bylo třeba za jejich dualistickou filozofii a někdy i satanskou logiku vyhladit.

Příběhy o nepokřtěných dětech, které satanisté ukradli, aby je použili při mši, nebyly pouze účinnými propagandistickými tahy, ale zároveň zajišťovaly církvi stálý zdroj příjmů v podobě poplatků za křest. Každá křesťanská matka, když slyšela o těchto diabolických únosech, nechala své dítě co nejrychleji pokřtít.

Každý spisovatel či umělec s lascivními sklony mohl dál průchod nejoplzlejším představám v zobrazeni činnosti kacířů, což jen ukazuje na další stránku lidské povahy. Cenzor, který zkoumá veškerou pornografii, aby poznal, před čím varovat ostatní, je moderní obdobou středověkého kronikáře nemravných skutků satanistů a samozřejmě jeho moderního novinářského protějšku. Existuje domněnka, že nejúplnější knihovna pornografie na světě patří Vatikánu.

V líbání Ďáblovy zadnice během tradiční černé mše snadno poznáme předchůdce moderního výrazu pro ty, kdo chtějí dosáhnout hmotných zisků lichocením něčímu egu. Jelikož všechny satanské obřady směřovaly k reálným a hmotným cílům, oscularum infame (polibek hanby) byl považován za symbolický předpoklad dosažení spíše hmotného než duchovního úspěchu.

Obvykle se předpokládá, že satanský obřad či ritus se vždy jmenuje černá mše. Černá mše není magickým obřadem provozovaným satanisty. Satanista by černou mši použil pouze jako jistý druh psychodramatu. Z černé mše ještě nevyplývá, že její účastníci patří k satanistům. Černá mše je v podstatě parodií římsko-katolické bohoslužby, ale lze ji volně použít k zesměšnění libovolného náboženského obřadu.

Pro satanistu je černá mše se svým rouháním se ortodoxním rituálům pouhou zbytečností. Bohoslužby všech uznávaných náboženství jsou již samy o sobě parodiemi starých rituálů, prováděných uctívači Země a těla. Ve snaze odsexualizovat a odlidštit pohanské náboženské představy, noví mužové duchovní víry nalakovali vše poctivé, co se za rituály skrývalo, narůžovo, a učinili z nich neslané nemastné eufemismy, dnes považované za pravou mši. I kdyby satanista každou noc provozoval černou mši, nevyšla by z toho taková parodie, jako u oddaného věřícího, který sám nevědomky navštěvuje černou mši - karikaturu poctivých a emočně zdravých rituálů pohanského dávnověku.

Každý obřad považovaný za černou mši musí účinně šokovat a pobuřovat, jelikož se zdá, že je to měřítkem jeho úspěchu. Ve středověku šokovalo rouhání proti církvi svaté. Dnes již církev nepředstavuje onu hrůznou moc jako za dob inkvizice. Tradiční černá mše proto není pobuřujícím spektáklem pro diletantského či odpadlého kněze jako dříve. Pokud si satanista přeje vytvořit rituál, který by se rouhal proti etablované instituci a zároveň sloužil jako psychodrama, musí pečlivě volit fenomén, jehož parodování není zrovna v módě. Tak se mu skutečné podaří nakopnout posvátnou krávu.

Černá mše by se dnes měla skládat z rouhání proti posvátným tématům, jako je východní mysticismus, psychiatrie, psychedelické hnutí, ultraliberalismus, atd. Bylo by dobré zastávat se patriotismu, plivat na drogy a jejich duchovní vůdce, nekulturní radikály uctívat jako bohy, a dekadenci církevní teologie by se dokonce mohlo dostat satanské pochvaly.

V dichotomii, nutné k formování obecně rozšířených představ, byl satanský mág vždy katalyzátorem, a v tomto případe může obřad, provedený ve stylu černá mše, sloužil dalekosáhlému magickému účelu.

V roce 1666 se ve Francii staly velmi zajímavé věci. Po smrti Francoise Mansarta, architekta různoběžníku, jehož geometrie se měla stát prototypem strašidelného domu, byl na základě jeho plánů vystavěn versailleský palác. Poslední z okouzlujících kněžek Satanových, Jeanne-Marie Bouvierová (Madame Guyon), byla zastíněna mazanou oportunistkou a otrlou obchodnicí jménem Catherine Deshayesová, jinak též známou jako La Voisin. Tato bývalá kosmetička nalezla při fušování do potratů a opatrování účinných léků dámám, toužících zbavit se nežádoucích manželů či milenců v odpudivých a senzačních popisech messes noir ono pověstnou náhlou inspiraci.

Můžeme s jistotou říci, že rok 1666 byl datem konání první komerční černé mše! V oblasti jižně od St. Denis, dnešní La Garenne. La Voisin zakoupila rozlehlý dům obehnaný zdí. Vybavila ho lékárnou, laboratořemi a ... kaplí. Brzy se pro smetánku a méně významné diletanty stalo společenskou nutností účastnit se přesně toho druhu obřadu, který byl v této kapitole již zmíněn. Organizovaný podvod, páchaný při těchto obřadech se navždy zapsal do historie jako pravá černá mše.

Když byla La Voisin 13. března 1678 zatčena (mimochodem v kostele Blahoslavené Panny Marie), kostky již byly vrženy. Hnusné činy La Voisin pošpinily majestát satanismu na mnoho let.

Móda satanismu jako zábavy se znovu objevila v Anglii v polovině 18. století, kdy vznikl Rád medmenhamských františkánů Sira Francise Dashwooda, známý též jako Klub pekelného ohně. Sir Francie zavrhl krev, vraždění a svíce z tuku malých dětí, používané při mších v minulém století, a podařilo se mu odehrát rituály plné příjemně oplzlé zábavy, čímž poskytl mnoha vůdčím osobnostem své doby barvitou a neškodnou formu psychodramatu. Zajímavou vedlejší aktivitou Sira Francise, sloužící jako vodítko k orientaci Klubu pekelného ohně, byla skupina zvaná Klub diletantů, kterou také založil.

Devatenácté století přineslo očištění satanismu v chabých pokusech bílých magiků provozovat černou magii. Pro satanismus to bylo paradoxní období, kdy spisovatelé jako Baudelaire či Huysmans vypadali, navzdory zjevné posedlosti zlem, jako docela příjemní chlapíci. Ďábel předvedl veřejnosti svou luciferskou osobnost, a postupně se z něj stávalo něco jako ozdoba salónů. Byla to doba expertům černé umění, jako byl Eliphas Levi. a nespočet hypnotických médií, která se svými pečlivě spoutanými duchy a démony také úspěšně svázala myšlení mnoha lidí, kteří si dodnes říkají parapsychologové!

Pokud jde o satanismus, nejvíc se mu blížily neopohanské rity, provozované Hermetickým řádem Zlatého úsvitu, který vedl MacGregor Mather, později Řádem stříbrné hvězdy (A A - Argentinum Astrum) Aleistera Crowleyho a Řádem východních templářů (O.T.O.)(Ordo Templi Orientis Crowleyova parodie německé sekly stejného jména, původně založené v roce 1902 a praktikující některé z principů popisovaných v této knize.), které paranoidně popíraly jakoukoli spojitost se satanismem, přestože se Crowley stylizoval do podoby apokalyptické bestie. Vedle psaní docela roztomilé poezie a povrchního blábolení o magickém haraburdí strávil Crowley většinu času, když zrovna nelezl po horách, jako pozér par excellence a nelitoval námahy, aby ze sebe udělal zpustlíka.

Podobně jako jeho současník, duchovní (?) Montague Summers. Crowley zjevně strávil velkou část svého života ironickými poťouchlostmi, ale jeho stoupenci jsou dnes nějakým záhadným způsobem schopni rozluštit esoterické významy v každém jeho slově.

Souběžně s těmito společnostmi vždy existovaly sexuální kluby, kterým satanismus sloužil jako záminka - což přetrvává dodnes, k velké radosti novinářů píšících pro bulvární plátky.

Může se zdát, že se černá mše vyvinula z pouhého literárního výmyslu církve do podoby zvrácené komerční atrakce nebo psychodramatu pro diletanty a obrazoborce, k esu v rukávu populárních médií...kde je tedy její místo v kontextu skutečného satanismu? A kdo provozoval satanskou magii před rokem 1666?

Odpovědí na tuto hádanku je další záhada. Praktikuje člověk považovaný za satanistu skutečně satanismus v pravém smyslu, nebo se tak na něj spíše pohlíží očima pánbíčkářských tvůrců veřejného mínění? Již mnohokrát bylo řečeno, a právem, že všechny knihy o Ďáblu byly napsány Božími agenty. Proto je celkem snadné pochopit, jak tito teologové stvořili jistou odrůdu uctívačů ďábla. Zlý člověk dřívějších dob nemusí ještě nutně praktikovat pravý satanismus. Ani není živoucím ztělesněním živlu nevázané pýchy či vznešenosti vlastního ega, která dala postpohanskému světu definici zla, vytvořenou kněžími. Je spíše vedlejším produktem pozdější a mnohem důmyslnější propagandy.

Pseudosatanista se vždy objevoval v moderních dějinách s černou mší různého stupně rouhavosti, ale pravého satanistu není tak snadné poznat.

Bylo by příliš zjednodušující tvrdit, že každý úspěšný muž či žena na Zemi jsou, aniž o tom ví, praktikujícími satanisty. Touha po světském úspěchu, a jednání z ní vyplývající, jsou přirozené pro svatého Petra důvodem, aby ukázal palcem k zemi. Pokud je přijetí boháče do nebe tak obtížné jako protáhnout velblouda uchem jehly, pokud je láska k penězům kořenem všeho zla, musíme přinejmenším předpokládat, že nejmocnější mužové na Zemi jsou největší satanisté. To platí pro finančníky, průmyslníky, papeže, básníky, diktátory a všechny možné tvůrce veřejného mínění a generály velící běhu světa.

Občas se díky úniku informaci ukáže, že nejzáhadnější muži a ženy na Zemi dělali do černých umění. Samozřejmě jsou odhalováni jako tajemné postavy dějin. Jména jako Rasputin, Zacharov, Cagliostro, Rosenberg a jim podobní jsou spojovacími články - stopami, tak říkajíc. Satanova skutečného obrazu... odkazu, který přesahuje etnické, rasové a ekonomické rozdíly i dočasné ideologie. Zemi vždy vládl satanista... a vždy bude, ať už ponese jakékoli jméno.

Jedna věc zůstává jistá: zásadami, filozofií a praktikami vyjevenými na těchto stránkách se řídí ti, kteří dosáhli na Zemi největší moci a sebeuplatnění. Stejně jako dříve, i dnes sídlí v tajných myšlenkách všech mužů a žen, vybavených zdravým a nezkaleným mozkem, potenciální možnost stát se satanistou. Znamení rohů teď promluví spíše k většině než menšině; magik se zjeví, aby mohl být poznán.

Magické bytosti

23. prosince 2008 v 11:44 | Triany
ANATHE-bohyně válek jež používá smrtelné kledby ANATHENA MARANATHA.
ARURU a ARYAMAN-tvůrci lidských bytostí z hlíny.
BARDOVÉ-zpěváci,básníci a tvůrci historie.
ČARODĚJNICE-dcery a představytelky Bohyně,ochránkyně přírody pomocí kouzelných zaříkadel.
DRUIDKY-ochránkyně kouzel,věšteb a proroctví.
DRUIDOVÉ-strážci starých tradic,kněží a učitelé.Vykladači znamení a lidových tradic rodu.Představitelé jeleního krále.
FILDOVÉ-básníci a věštci.
GRIMALKINY-zlé bojové čarodějnice které ochranují vlastní majetek použitím pomluv a rozmanitých negativních sil,jaký je upřený pohled,dáblovo oko,mířící ukazováček,vyslovené či napsané jméno,prokletí,negativní rituální magie,navazujcí strach,jako jsou obřady představujcía popisujcí nepřítelé měsíce s žádostí o pomstu.
HARFISTÉ-muzikanti.
HEXENY-čarodějnice,ženy.
HOLDY-čarodějnice ženy.
CHRONOS-bůh času.
KNĚŽKY-ochránkyně a iniciátorky posvátných rituálů.
KOUZELNÍCI A ČARODĚJOVÉ-mužští čarodějové.
KRÁLOVÉ-lidští potomci Adama-síla a paže.
KRÁLOVNY-bohyně odvozené z jiného světa-kouzel a čar.
LUCINA-bohyně čarodějnic.
MENARVA-bojová bohyně rozumu a měsíčního kalendáře.
NAGNA-bohyně nahoty.
NASHE-bohyně věštění.
PŘÍZRAKY A DUCHOVÉ-návštěvníci a hosté.
SATYRKYNĚ-bojové čarodějnice užívající satyru nactiutrhání a přestoupení tabu jako kouzelných zbraní proti hříšníkům.
SKŘÍTCI-,,malí lidé z kopců" a kouzelnými schopnosti pocházejcí od TUATHA DE DANANNA
ŠAMANI-návštěvníci jiného světa prorokové.
TUATHA DE DANNAN-děti bohyně DSANU(matky Bohů)
VATOVÉ-vykladači obětí.
VĚŠTCI-jasnovidci kteří mohou prohlédnout do budoucnosti.

zdroj:www.darkprincess.blog.cz

Vše o černé magii

23. prosince 2008 v 11:43 | Triany |  Temnota a Zlo
Černá magie termín je patrně odvozen z perského slova, které znamená moc nebo velikost podobně v latině magnus znamená velký, v řečtině megas je mocný, v sanskrtu maha znamená moc. Jejím základem, jak si mnozí myslí, není ubližování, zaklínání, proklínání a očarovávání, ale čistě a pouze využívání energie získané jejím užitím, pro své potřeby. V bílé magii je jaký koli magický úkon použit pro změnu či získání energie třetí straně, bez nároku na získání jakékoli energie pro sebe. V černé magii je tomu právě naopak. Pojem jako "zlá, negativní, špatná jsou tedy zavádějící termíny a to jen proto, že v této magii, je prioritou získat co nejvíce energie pro sebe, ale neznamená to, že tuto energii nelze předat někomu jinému.
Příklad: K černé magii nepostradatelně patří rituály, invokace, "kouzlení". Jedním z nejlepších příkladů černé magie bych z trochou nadsázky poukázal na tak zvanou knihu jménem: Kniha Abramelinova která má základ v Kabale a ukazuje právě, jak získat svého osobního anděla ku prospěchu svému, který nás učí jak ovládnout démony a jak správně zacházet s kabalistyckými čtverci. Při čemž v celé knize je stále dokola doporučováno, že zájmem není škodit, pouze získat pro sebe. Přesto se dá kniha řadit do černé magie.
Zákony: V černé magii, ač se to nezdá platí také zákony. Jedním a tím nejdůležitějším který by měl každý mít na paměti je zákon "akce a reakce". Nikdo by se neměl divit, že pokud vyvolá nějakou energii, bude mu tato energie vrácena a v dostatečné míře posílena, ať již bude záporná nebo kladná.
Praktikování: Pokud již někdo chce začít praktikovat černou magii, měl by si uvědomit, že tato magie není nic neškodného. Každý kdo chce začít praktikovat, by si měl uvědomit několik faktů:
  • Měl by být vyrovnaný sám se sebou. (Být vnitřně silný)
  • Být k sobě upřimný a nepouštět se do magických operací, které jsou nad jeho rámec možností.
  • Uvědomit si že cokoli udělám, vrátí se mě posíleno.
  • Být si vědom toho, že černá magie nemá hranice a je velmi těžké rozeznat hranice přechodu pozitiva a negativa.
Církev vs Magie: Pohled církve (a to nejen katolické) byl je a bude vždy varující. Dle jejího učení člověk nemá nahlížet věci,které mu nepřísluší - věštění a podobně. K ovlivnění počasí má dojít skrze přání-modlitbu. Co je nad to, je ze Zlého. Nejde o to škodit nebo neškodit v tom rozdíl v černotě a bílosti magie není. Dokonce pojem bílá je zavádějící,jako by byla méně nebezpečná. Ona má jen menší sílu,proto může ovlińovat jen trochu. Silná osobnost může oddolat desktrukci- tlakům,které na ní začnou vždy působit až do své smrti-síly totiž vždy vyžadují něco za něco. Je to tvrdý obchod. Na druhou stranu se uznává, že za určitou cenu dostanou lidé počem v dané chvíli touží. Rozhodnutí je na každém. Upřímně horoskopy v časopisech jsou pro zasmání, ale někdy se kolem určitých lidí dějí věci a ono se na konec příjde na to,že si jenom zkoušeli kdysi zaříkávání. Exorcisté pak mají hodně co dělat,aby činy z nerozumu napravili. Zároveń ne vše tajemné souvisí s magií a rituály a rozlyšování je v této věci asi úkol nejtěžší.

Pohansví

23. prosince 2008 v 11:41 | Triany |  Tajemno
Paganismus, původem z latinského přídavného jména paganus, což znamená "venkovský", je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře v podstatě pro veškerá polyteistická náboženství vyznávaná v oblasti Evropy Jedná se o náboženství a kulty, které uznávali především staří Germáni, Slované, Keltové a jiné evropské národy.
Slovo "pohan" se používá buď obecně ve významu jinověrec, nebo nekřesťan, v některých případech i přeneseně jako urážka vztahující se k domnělému "barbarskému a nemorálnímu jednání" pohanů. Toto užití pramení zřejmě z původní náboženské nesnášenlivosti křesťanů a vyznavačů starých náboženství.
V moderní době v souvislosti s oslabením vlivu katolické církve pohanství v euroamerické civilizaci získává na popularitě. Projevem tohoto trendu je např. vzrůstající počet lidí hlásících se ke kultu Wicca nebo k náboženství Ásatrú.

Znamení - Beran

23. prosince 2008 v 11:13 | Assassin |  Magie
BERAN (21.3. - 21.4.)

Znamení: ohnivé
Vládce znamení: Mars
Povaha: cholerická
Šťastná léta: 15-18, 30-38
Soulad se znamením: Lev, Střelec
Souvstažná barva: ohnivé
Souvstažný kov: železo
Podřízená část těla: hlava, mozek, oči, nos
Kámen znamení: chalcedon, rubín, karneol, jaspis ,korál, hematit, achát
Šťastná čísla: 5, 25, 65, 325
Šťastný den: čtvrtek
Šťastná květina: vřes
Duchovní ochránce: Héra

Charakteristika: Beran je znamením nového začátku. Lidé narození v tomto znamení mívají prostou, málo komplikovanou povahu. Mají pevnou vůli, jsou ctižádostiví a touží po nezávislosti. Věří ve vlastní schopnosti a usilují o co nejrychlejší dosažení cíle, který si stanovili. Jsou si vědomi své síly a průbojnosti. Nebojí se žádných překážek a nedají se odradit neúspěchem. Nadšeně se chopí práce i příležitosti, neuvažují dlouho, zda jim stačí síly a schopnosti k vyřešení úkolu. Nevyhýbají se boji. Snaží se věci prosazovat svou vůlí, zatímco rozum a cit poněkud podceňují. Postrádají houževnatost a vytrvalost. Snadno a rychle chápou a mají dobrý postřeh. Berani mohou být někdy sobečtí, neklidní, náladoví a podráždění. Potíže jim dělá dodržování rozumné míry a snadno proto překračují meze.


Zdraví: Hlava je citlivým článkem tělesné schránky. Berani totiž rádi "prorážejí zeď hlavou". S tím souvisí i časté migrény nebo úrazy. Péči vyžadují zuby a oči. Přehnaná fyzická aktivita může způsobit vyšší krevní tlak a nespavost. Berani bývají netrpěliví pacienti. Nevydrží dlouho ležet v posteli a nic nedělat.

Pracovní předpoklady: Berani milují nové a neznámé věci. Mají tvůrčí schopnosti. Jejich plány jsou velkorysé, neberou ohled na podrobnosti. Těší je průkopnická práce, svá povolání vykonávají s velkým nadšením. Dokáží se dobře zorientovat a rychle rozhodovat. Vyhovuje jim řídící pozice. Pracovní rutina a omezování v nich probouzí rebelantský postoj. Vlohy mají pro techniku a vojenství. Mohou se dobře uplatnit i v obchodě, reklamě, žurnalistice nebo umění.

Láska: Berani dostávají rozum zpravidla až ve zralém věku, proto neškodí, když si partnera zvolí později. Ženy se snadno zamilují, ale brzy zase ochladnou. Mívají mnoho ctitelů. Muž by je měl usměrnit. Jsou šťastné, když jim velí někdo, koho si váží. Muži Berani jsou rádi, když je o ně postaráno. Přesto je někdy těžké uvázat je k rodinnému krbu. Potřebují taktní průvodkyně životem. Nejlepšími partnery pro Berany jsou Býci, Blíženci, Střelci, Vodnáři, Ryby. Těžko se sžívají s Rakem kvůli jeho pomalosti, s Váhami a Kozorohem kvůli jejich konzervatizmu a nedostatku představivosti a fantazie.




Temné pohansví

18. prosince 2008 v 18:51 | Triany |  Temnota a Zlo
Jsme ti, co nachází útočiště ve stínech…
Ti, kteří se snaží rozluštit prastará tajemství, Ti, kteří objevili potěšení v tichu zimní noci, Ti, kteří tiše naslouchají vědmám…
Jsme Temní Pohané, děti Temné Matky.
Temnota je až příliš často spojována se zlem. Pojem "Zlo" by ale v náboženství, které vychází z přírody, neměl mít vůbec místo. My, pohané, bychom měli dohlédnout dál než k těmto dvěma uměle vytvořeným stereotypům.
Zlo je slovo, které si vytvořili lidé. Zlo začíná a končí v Nás. Tornádo není nikdy zlé, jen ničivé. Oheň může být použit k našemu prospěchu nebo našemu zničení. Příroda nikdy není dobrá nebo zlá, ona prostě je. Nesleduje žádná morální pravidla či nařízení. Pouze lidé se s jejich názory, postoji a složitými povahami uvažují v těchto termínech.
Smrt, ničení, chaos... to jsou základní síly, které v přírodě vládnou a které z ní nelze vyjmout. Život přežívá tím, že zabijí; ničení je podmínkou stvoření. To jsou jediné opravdové zákony, které budou vždy platit, ať se je pokusíme interpretovat jakkoli.
Pokud si pohané budou představovat přírodu jen jako něco dobrého a milujícího, zavrhnou její pravou všeobjímající podstatu. Pokud se budeme stranit temných bohů kvůli našemu strachu z neznáma, nemůžeme plně porozumět tomu, co symbolizují ostatní bohové.
Je naši přirozeností bát se neznámého. Lpíme na archetypech reprezentující jednotlivé aspekty nepoznatelného, archetypech ztělesňující síly, které nedokážeme plně pochopit. Nazýváme je bohové. To samo o sobě není chybou, naopak, je to nutný prostředek, jak pochopit duchovní podstatu, kosmickou energii či jakkoli si to přejeme nazývat.
Některá náboženství si zvolila zobrazení této podstaty jako jedné všemohoucí bytosti, ovšem stvoříme-li bytost, která symbolizuje vše dobré v přírodě, musí zákonitě vzniknout i její opak, ztělesňující veškeré zlo.
Protože přírodní náboženství vyjadřují božskou podstatu prostřednictvím více bytostí, žádná z nich nereprezentuje jen tvořivou či ničivou energii, ale jednotlivé aspekty přírody či lidské ideály. Místo jedné všemocné bytosti máme boha lásky, války, krásy, slunce, měsíce, moře... Každý z nich představuje částečně tvořivou a částečně ničivou energii.
Prostřednictvím vlastností těchto bohů a bohyň se můžeme naučit mnohé o vesmíru i o nás samotných. Potlačování či vyhýbání se některým z jejich vlastností brzdíme vlastní růst. Cílem temného pohanství je najít odvahu aby ti, kdo se schovávají jen za světlou stranu svých bohů, překonali svůj strach a učili se.
Jako přírodní náboženství se pohanství často zaměřuje jen na pozitivní, tvořivou součást přírody. Je snadné ztratit spojení s jejími temnějšími aspekty. Život plodí smrt a ze smrti vzniká život. Chaos je základem stvoření. Něco musí být vždy zničeno, aby něco jiného mohlo být stvořeno.
Ti, kdo v sobě potlačují temnou stránku přírody a sebe sama, často spějí k tomu, co jsem slyšel nazývat "Světlým pohanstvím". Pohané, kteří si myslí, že život je jen o štěstí a radosti a v okamžiku, kdy dosáhnou souznění s přírodou, život bude jako ten nejkrásnější sen. Tomuto zjednodušenému pohledu podléhají zejména vyznavači hnutí New Age. Pro ně je příroda jen dobrá a spořádaná.
Takhle to ovšem nefunguje. Zkuste vzít takového člověka a vysadit ho v divočině jen s jeho krystaly. Do konce týdne se z něj stane kořist nějaké šelmy. Příroda je nemilosrdná. Neodpouští. Slabí umřou nebo jsou rovnou zabiti silnějšími. Život lze zachovat jen za cenu života. I ten nejpřísnější vegan musí zničit mnoho rostlin, aby přežil. Lidé, s jejich vědeckými objevy v technice a zdravotnictvím "zvýšili životní úroveň" tím, že se distancovali od této krutosti.
Nicméně, navzdory tomu, jak krutá příroda je, není zlá, nemůže být, když v ní je tolik nádherného. Příroda v sobě zkrátka zahrnuje tvořivou i ničivou sílu. Budeme -li ignorovat její temnou stránku, nikdy ji nebudeme schopni ji doopravdy pochopit.
Cílem temného pohanství je připomenout lidem, že existuje temnější strana všech aspektů přírody a že ta temnější strana nemusí vždy znamenat bolest ani nemusí být negativní. Ti, kdo najdou odvahu a přijmou své temnější já, naleznou krásu i v temnotě.
Mnoho aspektů temnoty nemá nic společného s krutostí, smrtí ani chaosem. Zrcadlení, uctívání, věštění, poznávání sebe sama, vytržení, podzim, zima, dospělost, moudrost, vzdálený křik havrana v lese, svíčka zářící v temnotě noci, objetí dvou lidí v studeném podzimním větru. To všechno je součást přírody, jsou to její dary. Snad díky kráse východu a západu slunce, barev podzimu a jara, si neustále připomínáme cyklus zrození - smrti - znovuzrození a důležitost každé jeho fáze.
Je důležité mít na paměti, že zaměřovat se pouze na temnou stranu je stejně nebezpečné jako zaměřovat se jen na světlou. Rovnováha je důležitá a i když má někdo blíže k jedné straně blíže než k druhé, vždy musíme být otevřeni všem aspektům přírody.
server neopagan.cz

Heppy Vánoce

18. prosince 2008 v 18:44 | Triany
awojky moje milované SBénka x)) mooc se omlouvám že na vaše blogy nechodím jsem na horách ale v sobotu už doma.Jsem ráda že jsem chodíte a přeju vám moooc hezké vánoce a spousu dáárečků a sladkostí at se ty vánoce užijete x) jiank denska půjdu určo na vaše blogy x)) moooc vás lowuju a díky Assassin za její užasný článek z obrázky x)

Fantasy obrázky

13. prosince 2008 v 10:01 | Assassin |  Magie

Tak jsme našla pár hezkých obrázku, a tak jsme se rozhodla, že je sem dám:




























PS: Vyzvedněte si diplomy za test Máš maické síly? v rubrice Magie

Nejsem tu

12. prosince 2008 v 15:32 | Triany
awojky SB a lidi :-) zítra ve čtyři ráno odíždím na týdení pobyt do Tater na Sovensko smou rodinou tak tady nebudu jinak mooc se všem SBéčkům omlouvám a vám všem že nebudou new články ale hned jak přijedu napíšu :-)) a mooooooooc vás lowuju Triany